ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.56.2013.1
sp. zn. 3 Tz 56/2013 -36
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné H. Š., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9, §314a odst. 1 tr. ř., v ustanovení §35 odst. 1, 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v neprospěch obviněné H. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, byla obviněná H. Š. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl jí uložen podle ust. §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného s nakládáním se svěřenými hodnotami v trvání 5 (pěti) let. Dalšími výroky soudu podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle §129 odst. 2 tr. ř. byl vyhotoven toliko zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění vyjma výroku o náhradě škody.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné H. Š. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 9 tr. ř., §35 odst. 1, 2 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněné H. Š.
Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že ze spisového materiálu je zřejmé, že v trestní věci obviněné H. Š. bylo rozhodováno v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Yvony Křepelkové Barhoňové, přísedících Marie Malíkové a Jaroslavy Konečné, když naposledy jmenované skončilo funkční období přísedící ke dni 23. 6. 2013, čímž funkce přísedící zanikla ve smyslu ust. §96 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb. Přestože předsedkyně senátu JUDr. Yvona Křepelková Barhoňová byla o ukončení funkčního období přísedící Jaroslavy Konečné informována publikací dodatku ve veřejných složkách Okresního soudu v Ostravě dne 31. 5. 2013, hlavní líčení bylo dne 24. 7. 2013 konáno a rozsudek vyhlášen za účasti jmenované přísedící Jaroslavy Konečné, tedy v době kdy již přísedící nebyla.
S ohledem na uvedené tak došlo v neprospěch obviněné k porušení ustanovení §35 odst. 1, odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, jakož i ustanovení §2 odst. 9 tr. ř., neboť je zřejmé že z uvedeného důvodu rozhodoval nekompletní senát, když v případě jednoho člena senátu se nejednalo o přísedícího, jak má na mysli ust. §35 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., a tedy nelze hovořit o tom, že by rozhodoval senát ve smyslu §2 odst. 9 tr. ř. Rovněž bylo porušeno ustanovení čl. 38 odst. I Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, což v tomto případě nastalo.
Ministryně spravedlnosti v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 9 tr. ř., §35 odst. 1, 2 zákona o soudech a soudcích a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněné H. Š. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, včetně všech rozhodnutí, která na ně obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, okresní soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem.
Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení senáty okresního soudu se skládají z předsedy senátu a dvou přísedících.
Podle §61 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let.
Podle §96 písm. a) zákona o soudech a soudcích, funkce přísedícího zaniká uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen.
Podle §2 odst. 9 tr. ř. v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
Podle §314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu je zřejmé, že předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 T 84/2012, bylo zjištěno, že dne 10. 5. 2012 podal Okresní státní zástupce v Ostravě pod sp. zn. 3 ZT 73/2012 k Okresnímu soudu v Ostravě obžalobu na H. Š. pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. S ohledem na trestní sazbu zločinu zpronevěry (podle §206 odst. 4 tr. zákoníku činí trestní sazba dvě léta až osm let), pro který byla na obviněnou podána obžaloba, byl k projednání a rozhodnutí příslušný senát Okresního soudu v Ostravě (§314a odst. 1 tr. ř.).
Předmětná trestní věc byla přidělena podle rozvrhu práce do senátu 11 T, kdy předsedkyně senátu po prostudování spisového materiálu nařídila hlavní líčení na den 24. 9. 2012 a jako členy senátu přibrala přísedící Jaroslavu Konečnou a Marii Malíkovou. Z důvodu nemoci obviněné bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem zjištění jejího zdravotního stavu. Nové hlavní líčení bylo konáno dne 24. 7. 2013 za účasti přísedících Jaroslavy Konečné a Marie Malíkové. Téhož dne byl vyhlášen odsuzující rozsudek.
Jak vyplývá ze zákona o soudech a soudcích, a to ustanovení §61 odst. 2 a §96 písm. a), přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let a funkce přísedícího zaniká uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen. Z dodatku č. 11 rozvrhu práce pro rok 2013 bod II. se mimo jiné podává, že s účinností od 24. 6. 2013 se ze Seznamu přísedících přidělených do senátu 11 T vypouští přísedící Jaroslava Konečná. Z odůvodnění pak vyplývá, že přísedící Marii Malíkové končí funkční období ke dni 23. 6. 2013. Dodatek k rozvrhu práce ze dne 27. 5. 2013 byl publikován ve veřejných složkách Okresního soudu v Ostravě dne 31. 5. 2013.
Pokud za daného stavu věci konal dne 24. 7. 2013 senát 11 T Okresního soudu v Ostravě složený mimo jiné z přísedící Jaroslavy Konečné, hlavní líčení a za účasti této přísedící vyhlásil rozsudek, a to přesto, že Jaroslavě Konečné ve smyslu ustanovení §96 písm. a) zákona o soudech a soudcích, funkce přísedící zanikla uplynutím funkčního období, o čemž byla předsedkyně senátu informována publikací dodatku č. 11 rozvrhu práce pro rok 2013, porušil ustanovení §2 odst. 9 tr. ř., neboť v případě jednoho člena senátu se nejednalo o přísedícího, jak má na mysli ustanovení §35 odst. 2 zákona o soudech a soudcích a rozhodoval tak nekompletní senát. Takovýmto postupem došlo zároveň k porušení ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zákonným soudcem je třeba bezpochyby rozumět i takové obsazení soudu, které je zákonem určeno pro projednání a rozhodování té které trestní věci. Pokud soud věc neprojedná v takovém obsazení (složení), které zákon určuje, jedná se o vadu, která je vždy důvodem ke zrušení rozhodnutí, jenž z takto vadného řízení vzejde. Jedinou výjimkou je situace, kdy věc měl projednávat a rozhodovat samosoudce a ve skutečnosti tak učinil senát. V takovém případě se nejedná o vadu, která by sama o sobě byla důvodem ke zrušení vydaného rozhodnutí. Rozhodnutí senátu je totiž nutné obecně pokládat za vyšší formu soudního rozhodování, a není tudíž důvodu takto vzniklou vadu napravovat tím, že by věc bylo třeba znovu rozhodovat v řízení před samosoudcem (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR 4 Tz 46/2011).
Jestliže tedy v přezkoumávaném případě obviněné H. Š. bylo konáno hlavní líčení a vyhlášen rozsudek, přičemž řízení před okresním soudem se konalo v procesní situaci, kdy tento soud nebyl náležitě obsazen, tedy nejednal a nerozhodoval v senátě složeném z předsedy senátu a dvou přísedících, nelze než označit takové řízení za zatížené podstatnou vadou, která činí provedené dokazování a z něho vzešlé závěry za nepoužitelné. V důsledku toho je pak i meritorní rozhodnutí okresního soudu vadné, a to bez ohledu na jeho obsah nebo dokonce jeho případnou věcnou správnost.
Vzhledem k výše popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 11 T 84/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9, §314a odst. 1 tr. ř., v ustanovení §35 odst. 1, 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v neprospěch obviněné H. Š.
Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že okresní soud provede nové hlavní líčení před řádně obsazeným senátem.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné H. Š., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.). Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a