ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1609.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1609/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce JUDr. Z. J. ml., proti žalovanému JUDr. A. P., zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 82/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2013, č.j. 1 Co 334/2012-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.104,- Kč k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.) :
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2012, č.j. 36 C 82/2011-79, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaslal žalobci vlastnoručně podepsanou omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 obč. zák. a výrokem III. uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 31.800,- Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. března 2013, č.j. 1 Co 334/2012-111, výrokem I. potvrdil podle §219 o.s.ř rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 32.065,- Kč. Výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30.976,- Kč.
Proti měnící části výroku I. a proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze (vždy do nákladů řízení) podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost žalobce opírá o ustanovení §237 o.s.ř. Domnívá se, že na ně lze nahlížet jako na usnesení, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění celkově převyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. c) a contrario o.s.ř.]. Podle dovolatele záleží napadené rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Zejména jde o účelnost nákladů na právní zastoupení advokátem, je-li zastupovaným účastníkem jiný advokát, a dále o otázku, zda s ohledem na změnu procesních předpisů s účinností od 1. ledna 2013 je přípustné dovolání proti obdobným nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu.
K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 20. května 2013, a navrhl jeho odmítnutí podle §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. a současně požádal o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, tj. náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 32.065,- Kč a náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 30.976,- Kč, přičemž žádná z částek nepřevyšovala 50.000,- Kč.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2, není dovolání podle §237 o.s.ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle §6, §9 odst. 4, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 4.104,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu