ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2091.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2091/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce TRANSEA spol. s.r.o. , se sídlem Velká Bystřice, ČSA č.p. 1, identifikační číslo organizace 14615266, právně zastoupené Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Olomouc, Pavelčákova 6/11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu v Praze 2, pod sp. zn. 10 C 204/2011, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. 21 Co 30/2013 – 63, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. 21 Co 30/2013 – 63, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. října 2012 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 48.125,- Kč spolu s 7,75 % úrokem z prodlení p.a. z této částky od 21. 10. 2011 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 51.875,- Kč zamítl (odst. II výroku soudu prvního stupně). Současně soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (odst. III výroku soudu prvního stupně). Podle odůvodnění se žalobce domáhal zaplacení částky 100.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení jako přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s tím, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Opavě, sp. zn. 11 C 84/2008 bylo porušeno jeho právo na vydání rozhodnutí v přiměřené době, neboť řízení trvalo 7 let a 5 měsíců. Soud prvního stupně konstatoval, že zde došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), kdy při stanovení výměry odškodnění stanovil soud 15.000,- Kč za první dva roky řízení a 15.000,- Kč za každý další rok a částkou 1.250,- Kč za každý měsíc řízení. Soud prvního stupně tuto částku snížil o 20% z důvodu složitosti věci, 10% z důvodu přispění žalobce k délce řízení a dalších 20% z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. března 2013, č.j. 21 Co 30/2013 – 63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II a ve výroku o nákladech řízení pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně.
Odvolací soud považoval důvody pro snížení přiměřeného finančního zadostiučinění za přiléhavé a přiměřené, a proto na ně ve stručnosti odkázal. Odvolací soud zdůraznil, že otázka posouzení věcné příslušnosti soudu prvního stupně v řízení, kde mělo dojít k průtahům „nebyla nijak zřejmá, neboť na ni nepoukázali ani právní zástupci účastníků“. Současně odvolací soud shledal za oprávněné závěry o složitosti věci, o významu řízení pro žalobce a i o tom, že se žalobce na délce řízení podílel.
Proti tomuto rozsudku, do odstavce I výroku rozsudku odvolacího soudu, podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“). Dovolatel má za to, že soudy chybovaly v určení výše peněžité náhrady za nemajetkovou újmu, když snížily základní částku o 20% z důvodu složitosti řízení, s odůvodněním, že věc nebyla složitá, když neobsahovala mezinárodní prvek, nebyla složitá z hlediska důkazního či obtížné dosažitelnosti svědků, neboť kromě posouzení listinných důkazů byli vyslechnuti dva svědkové a insolvenční správce. Současně soudům vytýká pochybení, když dovolateli přičetly na vrub nesprávný postup soudů a fakt, že nebyla včas odhalena nesprávná věcná příslušnost soudu; dovolatel tak považuje za nesprávné, že mu byla snižována náhrada za průtahy vzniklé na základě pochybení soudu, který včas nepoznal svoji věcnou nepříslušnost s odkazem, že k tomu přispěl sám dovolatel samotným podáním žaloby k tomuto soudu. Současně nesouhlasí, že by pro něho mělo řízení malý význam, neboť pro malou společnost je včasná platba stejně tak podstatná jako pro jednotlivce dávky v sociální oblasti a má na něho i jeho zaměstnance další negativní dopady. Navrhnul proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, kdy uvedla, že právní závěry učiněné odvolacím soudem považuje za správné a v souladu s právními předpisy. Žalovaná nepovažuje dovolání žalobce za opodstatněné, a navrhla proto, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítnul.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., a proto se dovolací soud zabýval jeho přípustností.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla vyřešena.
Dovolatel přitom ve svém podání brojil proti tomu, že soudy nezohlednily význam předmětu řízení, že řízení nebylo složité a že do celkově přiznané částky nepromítly postup orgánu veřejné moci.
Dovolací soud konstatuje, že otázky týkající se zhodnocení kritérií významu řízení pro dovolatele a složitosti věci odvolací soud posoudil v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz .
Nicméně soudy do svých rozhodnutí řádně nepromítly kritérium, spočívající v postupu orgánu veřejné moci podle ustanovení §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, týkající se sporu o věcnou příslušnost a jeho vlivu na nepřiměřenou délku řízení.
Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, uvedl, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). Stejně je pak třeba hodnotit kritérium postupu orgánu veřejné moci i při stanovení odpovídající výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).
Soud je povinen kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (§103 o. s. ř.), tj. včetně toho, zda řízení probíhá před soudem věcně příslušným. Však v případě, je-li žaloba podána k věcně nepříslušnému soudu, nelze státu přičítat k tíži z hlediska přiměřenosti celkové délky řízení dobu, již si vyžádá rozhodování o tom, které soudy jsou k rozhodnutí věci věcně příslušné, je-li tato doba sama o sobě přiměřená. Daná okolnost jde k tíži žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4067/2010 či rozsudku ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011).
V přezkoumávané věci probíhalo řízení před věcně nepříslušnými soudy po nikoli zanedbatelnou dobu (tj. v případě dovolatele od 7. 8. 2003 do 31. 3. 2008, tj. přibližně čtyři a půl roku) a meritorní rozsudek byl Vrchním soudem v Olomouci zrušen právě z důvodu věcné nepříslušnosti a pro nerespektování procesních pravidel ze strany soudu. Nedostatek věcné příslušnosti tak byla jednou z příčin celkové délky řízení, která je v důsledku tohoto nesprávného postupu soudu nepřiměřená. Tato skutečnost však nebyla ve smyslu ustanovení §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk zohledněna při posouzení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění, a tudíž je takové posouzení žalovaného nároku neúplné a nesprávné.
Dovolací soud tak dospěl k závěru, že dovolání je v tomto rozsahu důvodné, neboť danou otázku posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Ze shora uvedeného důvodu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 2 o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu