ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2400.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2400/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce V. L. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 22.787,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 128/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 5. 2012, č. j. 11 C 128/2006-146, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 4. 5. 2012, č. j. 11 C 128/2006-146, rozhodl tak, že změna žaloby žalobce doručená soudu 23. 1. 2012 spočívající v jejím rozšíření o 1.000.000,- Kč se nepřipouští.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce podání označené jako dovolání.
Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (první část věty).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou pak vymezeny v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 a §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Žalobce sice pro řízení o dovolání není zastoupen advokátem (ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání ve smyslu ust. §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení se ve smyslu ust. §241b odst. 2 o. s. ř. nevyžaduje.
Žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalované však ve stádiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2013
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu