ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2417.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2417/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) D. S. , b) V. H. a c) P. S. , všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Mikou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 197/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č.j. 1 Co 336/2012-162, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.365,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Miky, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. .ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2012, č.j. 36 C 197/2010-105, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni D. S. částku 300.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a zamítl žalobu co do částky 200.000,- Kč. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci V. H. částku 150.000,- Kč podle §13 odst. 2 obč. zák., a zamítl žalobu co do částky 250.000,-Kč. Výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobci P. S. částku 150.000,- Kč podle §13 odst. 2 obč. zák., a co do částky 150.000,- Kč žalobu zamítl. Výroky III., IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení, zaplacení soudního poplatku a o náhradě státem placených nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2013, č.j. 1 Co 336/2012-162, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I., II. a III. ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil první žalobkyni nad 250.000,- Kč dalších 50.000,-Kč, druhému žalobci nad 80.000,- Kč dalších 70.000,- Kč a třetímu žalobci nad 125.000,- Kč dalších 25.000,-Kč. Jinak jej co do částek přiznaných první žalobkyni ve výši 250.000,- Kč, druhému žalobci ve výši 80.000,- a třetímu žalobci ve výši 125.000,- Kč a v zamítavých částkách výroku I., II. a III. potvrdil. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně první žalobkyni 18.460,- Kč, druhému žalobci 21.660,- Kč a třetímu žalobci 23.460,- Kč, výrokem III. uložil žalovanému zaplatit na účet státu na soudním poplatku 10.000,- Kč a na náhradu nákladů řízení 7.320,- Kč; výrokem IV. uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení každému žalobci 16.762,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 17. dubna 2013 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti výrokům II., III. a IV. (vždy do nákladů řízení) rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu. Namítá, že žalobci ve svém odvolání nenapadali výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, naopak žalovaný žádal, aby žádné náklady řízení nehradil. Odvolací soud však zvýšil náklady prvostupňového řízení u každého z žalobců, a to přesto, že žalovaný byl se svým odvoláním částečně úspěšný, zatímco žalobci nebyli úspěšní ani částečně. Žalovaný namítá nesprávnou aplikaci ustanovení §224 odst. 1 o.s.ř. soudem druhého stupně. Konstatoval, že podle ustanovení §142 odst. 3 o.s.ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně aplikoval §219 - §220 o.s.ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. nepotvrdil, nezrušil ani nezměnil. Stejně tak odvolací soud nedostatečně odůvodnil usnesení o nákladech řízení, čímž nesprávně aplikoval §157 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný je přesvědčen, že byla porušena i jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výrocích II., III. a IV. a rozhodl o přiznání nákladů dovolacího řízení žalovanému.
K dovolání se vyjádřili žalobci podáním ze dne 26. července 2013 a sdělili, že považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.
Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména pak z dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o více samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, a to náhrady nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, náhradě soudního poplatku a náhradě nákladů řízení placených státem, přičemž žádná z částek, o nichž soud rozhodoval, nepřevyšovala 50.000,- Kč.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2, není dovolání podle §237 o.s.ř. přípustné.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 7.440,- Kč byla stanovena podle §6, §9 odst. 4, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalobcům dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 7.740,- Kč. Žalobcům rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 1.625,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 9.365,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. listopadu 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu