ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2504.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2504/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně EBUS CZ, s.r.o. , identifikační číslo osoby 44 01 47 59, se sídlem v Brně, Zvěřinova 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 100/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2012, č. j. 58 Co 348/2012 – 88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2012, č. j. 10 C 100/2012 – 83, jímž soud prvního stupně zastavil řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení, který se nepodařilo odstranit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně blíže neodůvodněné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání žalobkyně přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek řízení, usnesením ve věci samé není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž považoval za nutné vyzývat žalobkyni k doplnění dovolání a ke zvolení si právního zástupce pro dovolací řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2013
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu