ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2952.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2952/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 EC 42/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, č. j. 35 Co 95/2013 – 54, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o 80.084,- Kč s požadovanými úroky z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Výše uvedeného se žalobce domáhal z titulu náhrady škody způsobené mu v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově v řízení vedeném pod sp. zn. 109 C 243/2007. Škoda odpovídá jednak částce 50.000,- Kč, kterou musel žalobce zaplatit Z. S. na náhradě nákladů řízení, a to na základě usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 9. 11. 2007, č. j. 109 C 243/2007 – 15, a jednak částce 30.084,- Kč, kterou musel žalobce zaplatit na nákladech exekuce směřující k vymožení této náhrady nákladů řízení. Povinnost hradit tyto částky by žalobci nevznikla, kdyby soud postupoval správně, to znamená, pokud by nákladům vzniklým Z. S. nesubsumoval zcela v rozporu s §75b o. s. ř. složenou jistotu.
Odvolací soud svůj potvrzující rozsudek odůvodnil tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl zcela správný, neboť v daném případě se nemohlo jednat o nesprávný úřední postup soudu a příslušné usnesení soudu nebylo pro nezákonnost ani zrušeno, ani změněno. Není tedy dán odpovědnostní titul žalované za žalobcem tvrzenou škodu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které však není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“
Žalobce totiž uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to jednak nárok na zaplacení 50.000,- Kč coby náhrady škody, která mu měla vzniknout zaplacením nákladů řízení, a jednak 30.084,- Kč coby náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že zaplatil náklady exekuce k vymožení uvedených nákladů řízení.
Ve vztahu ke každému z takto uplatněných nároků je třeba zkoumat přípustnost dovolání zvláště, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadeným rozsudkem tak ani v jednom případě nebylo rozhodnuto o plnění, jehož jistina by převyšovala částku 50.000,- Kč (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2811/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz ).
Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 ve spojení s §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. listopadu 2013
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu