ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3056.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3056/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce T. K. , zastoupeného JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci IV-Perštýn, Moskevská 637/16, proti žalovanému Městu Česká Lípa, se sídlem úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka č. 1, zastoupenému Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 4, o náhradu škody ve výši 23.682,- Kč s příslušenstvím z odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem a o zaplacení 35.000,- Kč s příslušenstvím na přiměřeném zadostiučinění za majetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 136/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2013, č.j. 29 Co 621/2012-165, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč k rukám Mgr. Petra Trejbala, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 4, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9. července 2012, č.j. 6 C 136/2009-128, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 14.019,- Kč, specifikovaný v tomto výroku, výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 35.000,- Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14.019,- Kč za den 18. 3. 2011, výrokem III. řízení zastavil v rozsahu nároku na zaplacení částky 6.680,71 Kč se zákonným úrokem z prodlením z této částky od 1. 9. 2009 do zaplacení a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. dubna 2013, č.j. 29 Co 621/2012-165, výrokem I. potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích II., III. a IV. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 o.s.ř. Je přesvědčen o existenci důvodu dovolání vymezeného v ustanovení §241a o.s.ř. Domnívá se, že na rozsudek odvolacího soudu nelze nahlížet jako na rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění celkově nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.), neboť uplatnil svým žalobním požadavkem nárok v celkové částce 58.682,50 Kč.
K dovolání se písemně vyjádřil zástupce žalovaného, který navrhl, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto, eventuálně jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.
Podle §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. stanoví, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. (§241b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, byl jím potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 35.000,- Kč s příslušenstvím požadované žalobcem z důvodu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení §31a zákona č. 82/1998 Sb., jednak takto byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým z důvodu překážky věci rozsouzené bylo řízení zastaveno co do částky 6.680,71 Kč s příslušenstvím.
Je tedy zřejmé, že v prvém případě potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně částka, která byla předmětem rozhodnutí odvolacího soudu nepřevýšila hranici 50.000,- Kč. Tato skutečnost odůvodňuje s ohledem na výše podotknuté odmítnutí dovolání v této části podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost.
V případě potvrzených výroků III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně dovolání neobsahuje jakékoliv zdůvodnění, a tedy nevyhovuje požadavkům na formulaci dovolání obsaženým ve zmíněném §241a o.s.ř. Protože pak s ohledem na ustanovení §241b odst. 3 téhož zákona je nutno vzít v úvahu skutečnost, že lhůta k dovolání v této věci již uplynula, takže tento nedostatek již nelze odstranit, nezbylo, než i v této části toto dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 2.100,- Kč byla stanovena podle §6, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.400 Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 504,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 2.904,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. října 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu