ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3464.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3464/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 319/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, podal žalobce dne 14. 4. 2010 dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 3. 2013, č. j. 4 C 319/2001-108, které bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2013, byl žalobce vyzván, aby si ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. „Není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, pro němuž není dovolání přípustné.“
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, bylo dovolateli doručeno dne 7. 7. 2009, dovolatel však podal dovolání až dne 14. 4. 2010. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání bylo podáno opožděně, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání zároveň směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nelze vyvozovat z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce, není rozhodnutím ve věci samé, a ani ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání žalobce proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Jelikož dovolání bylo podáno opožděně a směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, bylo zcela nadbytečné postupovat obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř., tj. pokoušet se o odstranění nedostatku podmínky řízení spočívající v nedostatku povinného zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., kdy žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2013
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu