ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3824.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3824/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. F. , právně zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, se sídlem Praha 5, Lamačova 824/9, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, identifikační číslo organizace 00551023, o zaplacení částky 3,000.000,- Kč, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 17 C 3/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2012, č.j. 13 Co 44/2012 – 158, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 23. listopadu 2012, č.j. 13 Co 44/2012 – 158, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. ledna 2011, č.j. 17 C 3/2005 – 106, jímž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 3.000.000,- Kč, když měl za to, že Odbor sociálně právní ochrany dětí Obvodního úřadu Městské části Praha 9 nedostatečně nehájil zájmy jeho dětí v opatrovnickém řízení, čímž mu vznikla materiální i imateriální újma.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání, v němž pouze označil řízení, věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje všechny údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, které může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty pro dovolání.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel vymezí právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto rozhodnutí. Chybí-li vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§241b odst. 3, §43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty stávají vadami neodstranitelnými.
V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že dovolatel podal proti usnesení Městského soudu v Praze dne 23. listopadu 2012, č.j. 13 Co 44/2012 – 158, tzv. blanketní dovolání, aniž by uvedl, čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) a jaké uplatňuje dovolací důvody.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. října 2013, č.j. 17 C 3/2005 – 168, byl dovolatel vyzván, aby doplnil své podání o dovolací důvod, dovolací návrh a předložil plnou moc advokáta, přičemž mu k tomu soud prvního stupně stanovil lhůtu 10 dnů. Dne 9. října 2013 se na soud prvního stupně dovolatel osobně dostavil a předložil plnou moc svého právního zástupce, doložil dvě usnesení a vyjádření podjatosti a konstatoval, že dovolání bude elektronicky doplněno během příštího dne. Nicméně, žádné doplnění dovolání na soud nezaslal.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241a odst. 2 a 241b odst. 3 o. s. ř. nebyl odvolatelem ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu