ECLI:CZ:NS:2013:30.ND.190.2013.1
sp. zn. 30 Nd 190/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. S. , proti žalované CETELEM ČR, a.s. , IČO 25085689, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 5/3208, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 73/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 73/2011 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o zrušení rozhodčího nálezu, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 50 C 73/2011, byla přikázána Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Žalobkyně v návrhu uvedla: „JUDr. J. H. jsem v insolvenčním řízení, i když mi bylo zamítnuto, tak jsem si podala odvolání a do dnešního dne jsme zatím nedostala žádnou odpověď. Moc Vás prosím, jestli by nemohla být žádost o zrušení rozhodčího nálezu poskytnuta soudu v K. V., je to pro mě finančně neúnosné jet do B. a zpátky.“
Návrh žalobkyně byl zaslán žalované k vyjádření. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že souhlasí s přikázáním věci jinému soudu.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Brně) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresní soud v Karlových Varech), přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně.
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. Okolnost uváděná žalobkyní, tj. že by pro ni cesta k Městskému soudu v Brně byla finančně neúnosná, není natolik výjimečnou skutečností, která by sama o sobě mohla prolomit jeden ze stěžejních právních principů – právo na projednání věci zákonným soudcem. Žalobkyně navíc své sociální poměry nijak nedoložila. Žalobkyni ostatně nic nebrání v tom, aby – neumožní-li jí její poměry osobní účast při jednání u místně příslušného soudu – byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 o. s. ř.).
Nejvyšší soud k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů návrhu žalobkyně nevyhověl a předmětnou věc Okresnímu soudu v Karlových Varech ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. srpna 2013
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu