ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1202.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1202/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Václavem Sosnou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Ševcovská 4075, proti žalované A. L. , zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem v Blatnici pod Svatým Antonínkem č. p. 462, o zaplacení částky 546.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 232/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 7 Cmo 198/2011-324, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011, č. j. 22 Cm 232/2003-291, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když soud prvního stupně poprvé rozhodl rozsudkem pro uznání, který byl odvolacím soudem zrušen pro nesplnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Namítá-li dovolatel s obsáhlou argumentací, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatečný rozsah odůvodnění, dále pro absenci přesvědčivého a jednoznačného odůvodnění, když závěry odvolacího soudu jsou vnitřně rozporné a podle názoru dovolatele z rozsudku nevyplývá, z jakého důvodu byla žaloba zamítnuta, a že bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces neprovedením důkazů, jež navrhoval, pak patrně přehlédl, že ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. výslovně vylučuje přihlížet při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom o situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tu nejde; dovolatel v rámci námitek procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz), stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována.
Směřuje-li dovolatel své výhrady proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, namítaje, že rozhodnutí vychází z neúplného a nesprávného zjištění skutkového stavu, pomíjí, že v případě přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž pro dovolatele nepříznivé rozhodnutí založil, může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitek zpochybňujících právní závěry odvolacího soudu, podle nichž žalobce uplatňující nárok na vydání bezdůvodného obohacení nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran předpokladů vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení podle ustanovení §451 odst. 1 občanského zákoníku a této povinnosti žalobce přes opakovaná poučení soudem prvního stupně podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a posléze k označení důkazů k jejich prokázání, nedostál (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/1999, rozsudek ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 86, rozsudek ze dne 22. února 2012, sp. zn. 33 Cdo 2497/2010, usnesení ze dne 25. září 2007, sp. zn. 25 Cdo 2963/2005, rozsudek ze dne 25. února 2010, sp. zn. 23 Cdo 2433/2009, usnesení ze dne 28. května 2013, sp. zn. 32 Cdo 1885/2011, in www.nsoud .cz). Ve zjevném rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu řešící otázku, kdo je nositelem břemene tvrzení a důkazního břemene, je argumentace, jejímž prostřednictvím se dovolatel snaží dovodit, že bylo na žalované, aby prokázala „pravost započtené pohledávky“.
Námitky dovolatele, podle nichž odvolací soud nepřihlédl k tomu, že jednání fyzické osoby je třeba posuzovat podle konkrétních okolností každého případu, dále že nesprávně dovodil, že „zásadní listiny jsou neplatné“, a rovněž naznačil, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení by mohl být promlčen, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť na řešení těchto otázek odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Založil je na závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno přes poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak již bylo výše uvedeno.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2013
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu