ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1386.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1386/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Příhody v právní věci žalobce Ing. V. Ř. , zastoupeného JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská 149, proti žalované České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, o zaplacení částky 4,009.403,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 104/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 9 Cmo 306/2011-706, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 30. března 2011, č. j. 18 Cm 104/2002-658, ve znění opravného usnesení ze dne 13. července 2011, č. j. 18 Cm 104/2002-684, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 4,009.403,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 21. června 2006, č. j. 18 Cm 104/2002-195, který byl zrušen odvolacím soudem, žalobu rovněž zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitek kritizujících závěr, podle něhož odvolací soud nemohl s ohledem na zásadu neúplné apelace vyjádřenou v ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř., na níž je založeno odvolací řízení, a řádné poučení účastníků soudem prvního stupně podle ustanovení §119a o. s. ř., přihlédnout k tvrzené absolutní neplatnosti dodatku č. 9 ze dne 31. prosince 1997 k pojistné smlouvě uzavřené mezi smluvními stranami dne 28. prosince 1990, uplatnil-li dovolatel tvrzení, že tento dodatek nebyl za úpadkyni podepsán oprávněnou osobou (a zároveň zpochybnil projev vůle účastníků v tomto dodatku obsažený) až v odvolacím řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud posoudil spornou otázku v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které soud sice k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti (srov. k tomu např. rozsudek ze dne 28. června, sp. zn. 28 Cdo 1083/2002, na nějž dovolatel odkazuje a jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu), avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozvěděl. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek ze dne 29. května 2013, sp. zn. 32 Cdo 937/2012 nebo usnesení ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 32 Cdo 669/2007).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu