ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1559.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1559/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Korea Exchange Bank Co., Ltd. , se sídlem 181 Eujliro 2-ga, Jung-gu, Seoul, Korejská republika, reg. č. 1110111-0672538, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem v Jenštejně, Cechovní 214, proti žalované Pivovaru Nová Paka a.s. , se sídlem v Nové Pace, Pivovarská 400, PSČ 509 01, identifikační číslo osoby 49 24 12 90, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, nám.T.G.M. 142, o zaplacení částky 136.079,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 147/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č. j. 9 Cmo 121/2011-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil ve vyhovujícím výroku ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 2010, č. j. 43 Cm 147/2008-202, a změnil jej ve výrocích o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejich řešení zpochybnila.
Z ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Přikládá-li dovolatelka zásadní právní význam otázce, zda „v případě, že banka v rozporu s příkazem majitele účtu z něho zašle finanční prostředky jinému věřiteli, než přikázal majitel účtu, dochází vůči věřiteli, jenž takto obdržel finanční prostředky v rozporu s příkazem majitele účtu, k zániku závazku majitele účtu vůči tomuto věřiteli splněním závazku“, činí tak na základě námitky o existenci právního důvodu pro plnění ze strany majitele účtu, společnosti Young Chun Trading Co., Ltd. Kritiku právních závěrů odvolacího soudu tak dovolatelka zakládá na jiné verzi skutkového stavu, než jaký byl zjištěn odvolacím soudem, jenž dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu, neboť k převodu částky dovolatelce došlo v důsledku omylu a pochybení žalobkyně, která k poukázání částky neměla žádný příkaz či jiný zákonný důvod. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří na dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelka tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Dovolatelka však nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím označeného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Považuje-li za vadu řízení nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem zpochybněním důkazní hodnoty „papírových sjetin z počítačového systému žalobkyně“, nejde o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nýbrž o výhradu proti skutkovému zjištění soudu, která je rovněž podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Kromě toho platí, že ani kritika nesprávnosti procesního postupu soudů, kterou lze zahrnout pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). V usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 (in www.usoud.cz ), pak Ústavní soud dovodil, že podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u tvrzené vady řízení je, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku ve věci samé, není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti té části výroku rozsudku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají [s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 8.460,- Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.840,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. srpna 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu