ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2037.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 2037/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TEMPLUM MERCIS s.r.o. , se sídlem Stachy, Benešova Hora 53, PSČ 384 73, identifikační číslo osoby 25192086, proti žalované MYSELF kancelářská technika, s.r.o. , se sídlem v Praze 7, Na Šachtě 111/1, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25745573, zastoupené JUDr. Pavlem Ulrychem, advokátem se sídlem v Praze 7, Letohradská 755/50, o zaplacení 38 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 361/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 12 Co 414/2010-27, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. května 2010, č. j. 10 C 361/2009-18, o odmítnutí jejího odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 26. listopadu 1999, č. j. 10 C 361/2009-9, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.
Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Žalobkyně nesplňovala podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. října 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu