ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2211.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 2211/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně ZÁHIR DEVELOPMENT, a.s. , se sídlem v Brně, Náměstí Republiky 366/1, PSČ 614 00, identifikační číslo osoby 27 68 19 98, zastoupené Mgr. Leonou Hartman, advokátkou se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, proti žalované SPAR Česká obchodní společnost s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Nákupní 389/1, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 27 20 70 48, zastoupené JUDr. Jakubem Adamem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Perlová 371/5, o zaplacení částky 52,662.693,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 86/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2013, č. j. 11 Cmo 206/2012-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. září 2012, č. j. 25 Cm 86/2012-39, zastavil řízení po zpětvzetí žaloby (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalobkyně proti výroku o zastavení řízení (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 183.012,50 Kč (druhý výrok), a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 968,- Kč (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu druhého a třetího výroku podala žalobkyně dovolání, v němž pouze zmínila, že dovolání je podáno podle ustanovení §237 a §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž by uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jež směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, neuvedla, a spokojila se s kritikou správnosti rozhodnutí o nákladech řízení odvolacím soudem.
Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 27. května 2013. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu druhého výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Směřovalo-li dovolání rovněž proti třetímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 968,- Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jde ve smyslu tohoto ustanovení o věc, v níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto i v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu