ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2681.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 2681/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Pivovar Nová Paka a.s. , se sídlem v Nové Pace, Pivovarská 400, PSČ 509 01, identifikační číslo osoby 49241290, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 70 131,60 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 21/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Co 283/2008-235, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. února 2008, č. j. 21 C 21/2004-154, jímž bylo rozhodnuto o opodstatněnosti žaloby co do základu, tak, že zamítl žalobu (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastnicemi (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení České republice (výrok III.). Odvolací soud tak rozhodl poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. dubna 2011, č. j. 23 Cdo 3408/2009-213, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 7. října 2008, č. j. 15 Co 283/2008-181, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že právně pochybil, vyložil-li obsah řemeslné živnosti pivovarnictví a sladovnictví ve správně aplikovaném právním předpisu – v nařízení vlády č. 469/2000 Sb., jímž se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, tak, že nezahrnuje stáčení piva, tj. činnost, při níž žalobkyně způsobila jinému subjektu škodu, za niž odpovídá a jejíž náhrady se po žalované z titulu pojistné smlouvy v řízení domáhá. Podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu je třeba stáčení piva pod uvedenou živnost zařadit, a to i přesto, že nenavazuje na celý proces výroby piva a je vykonávána jiným podnikatelem jako samostatná fáze výroby piva.
Odvolací soud vyšel při novém projednání věci ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jehož správnost či úplnost odvolatelka (žalovaná) nezpochybňovala. Z něho vyplývá, že smlouvou o pojištění odpovědnosti za škodu č. 565-01392-12, která byla uzavřena mezi žalobkyní jako pojištěnou a žalovanou jako pojistitelkou dne 4. dubna 2002, bylo sjednáno pojištění pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností pojištěné, která je uvedena v obchodním rejstříku, s výjimkou projektové činnosti v investiční výstavbě a provádění inženýrských staveb. Nedílnou součást smlouvy tvoří podle jejího článku 1.1. Všeobecné pojistné podmínky pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95 (dále též jen „PPOS“). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud dále vyjmenovává činnosti, které měla žalobkyně zapsány ke dni podpisu pojistné smlouvy v obchodním rejstříku, mezi nimiž je uvedeno i pivovarnictví a sladovnictví. Rovněž uvádí, že ve smlouvě o stáčení piva uzavřené s A. P. se žalobkyně zavázala, že pivo, které A. P. koupí od jiného pivovaru, za sjednanou odměnu přečerpá na své stáčecí lince z cisteren do PET lahví, které označí a zabalí dohodnutým způsobem.
Odvolací soud se zabýval opodstatněností námitky odvolatelky, že škoda, která při výkonu činnosti žalobkyně vznikla na přetáčeném pivu, není kryta sjednaným pojištěním, neboť na ni dopadá výluka z pojištění dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS, podle něhož se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou na věcech, které pojištěný převzal, aby na nich provedl objednanou činnost. Žalobkyně založila opačný názor na argumentaci, že pojem „činnost“ je třeba vykládat restriktivně a že činností na věci ve smyslu ujednání pojistných podmínek je třeba rozumět jen takovou cílenou činnost, která má za následek změnu vlastností výrobku, tedy zpracování výrobku. Z toho dovozovala, že přebalení piva nelze za činnost na něm považovat, neboť na vlastnostech piva ani na jeho účelovém určení (tj. konzumaci) nic nemění. Odvolací soud označil výklad sjednané výluky z pojištění ze strany žalobkyně za nesprávný, neboť popírá skutečnost, že žalobkyně v rámci přečerpání piva do jiných obalů dle smlouvy pivo převzala a následně s ním manipulovala tak, aby jej z cisteren, v nichž bylo přivezeno, přečerpala do jiných menších obalů a posléze do PET lahví. Uzavřel, že převzetí piva vyrobeného v jiném pivovaru za tím účelem, aby bylo na technologickém zařízení žalobkyně přetočeno do PET lahví, zabaleno a opatřeno certifikátem, je třeba považovat za převzetí věci, kterou žalobkyně převzala, aby na ni provedla činnost, k níž se zavázala ve smlouvě uzavřené s A. P. Vznikla-li potom při této činnosti, tj. při přetáčení piva na stáčecí lince do spotřebitelských obalů kontaminací piva cizorodou látkou škoda, jde podle názoru odvolacího soudu o škodu na věci, kterou žalobkyně převzala, aby na ni vykonala objednanou činnost. Tato škoda však není kryta sjednaným pojištěním, neboť na ni dopadá výjimka obsažená v článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS. Dospěl-li proto soud prvního stupně na základě nesprávné úvahy, že žalobkyně přijala pivo k přečerpání do jiných obalů „bez jakékoli výrobní operace“, k závěru opačnému, právně pochybil.
Odvolací soud podrobil kritice i výklad, který provedl soud prvního stupně ohledně obsahu PPOS, uvedl-li v odůvodnění rozhodnutí, že pojistná smlouva neobsahuje žádné výluky z pojištění. Vytkl mu, že takový závěr je v rozporu se zjištěním, že PPOS jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Další jeho navazující úvahy označil za nepřípadné, neboť jsou-li PPOS nedílnou součástí pojistné smlouvy, je na ně třeba pohlížet jako na smluvní ujednání.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], přičemž s odkazem na §241a odst. 3 o. s. ř. rovněž namítá, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka, rekapitulujíc dosavadní průběh řízení, odvolacímu soudu vytýká, že právně pochybil, podřadil-li předmětnou škodu pod výluku z pojištění dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS, neboť tato výluka (a ani žádná jiná) na danou situaci nedopadá. Nesprávné právní posouzení dovozuje především z účelu pojištění a ze vztahu předmětné výluky k předmětu dotčené pojistné smlouvy. Tato výluka míří podle dovolatelky na situace, u nichž je riziko vzniku pojistné události větší než u situací ostatních. Jako jednu z rizikovějších označuje situaci, kdy pojištěný na věcech, jež převzal od svého smluvního partnera, provádí určitou objednanou činnost, a to zejména tím, že je zpracovává, přetváří, atd. Taková činnost na věci nese podle dovolatelky větší riziko, že může dojít k poškození věci, a proto je tato činnost zcela oprávněně zařazena mezi výlukami z pojištění. V případě jí vykonávané činnosti spočívající ve stáčení piva však o žádnou aktivní činnost na věci nešlo, neboť jejím úkolem bylo pouze transportovat pivo do sjednaného obalu, aniž by došlo ke změně jeho vlastností či složení. Jestliže dovolatelka žádnou takovou aktivní činnost na pivu nevykonávala, neprováděla ani činnost na věci ve smyslu výluky z předmětu pojištění dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS.
V další části dovolání dovolatelka poukazuje na nesoulad mezi zněním předmětné pojistné smlouvy a PPOS. Zatímco podle článku 2 smlouvy bylo pojištění sjednáno pro případ její odpovědnosti za škodu vzniklou jinému v souvislosti s její činností, která je uvedena v obchodním rejstříku, a to s uvedenou výjimkou, dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS je vyloučeno plnění žalovanou za škodu vzniklou na věcech, které pojištěný užívá, a na věcech, které pojištěný převzal, aby na nich provedl objednanou činnost. Pokud odvolací soud uzavřel, že v případě stáčení piva jde o činnost na věci a uplatní se tak sjednaná výluka, pak podle dovolatelky nerozlišuje mezi pojmy činnost dle smlouvy a činnost na věci dle článku 6 bodu 1 písm. g) PPOS, které ztotožňuje. Takový výklad je však podle dovolatelky nesprávný a nesmyslný, neboť by vedl k tomu, že celý předmět pojištění je z něho současně vyloučen, tedy že smlouva nemá předmět. Má-li jít o výluku, tedy o výjimku z obecně platného, nemůže se obecně platnému rovnat a nelze ji vykládat extenzivním způsobem. Dovolatelka dovozuje, že musí existovat i činnosti pojištěné, které pod výluku nespadají. Za jednu z nich označuje i svou činnost, kdy pivo, které převzala, bez jakékoliv jeho změny přečerpávala do PET lahví, která nebyla činností na věci ve smyslu výluky dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS. Dovolatelka se na podporu své argumentace dovolává i závěrů znaleckého posudku Ing. Kratochvíle a dále i závěru soudu prvního stupně, podle něhož došlo ke konfliktu mezi ustanoveními pojistné smlouvy a pojistných podmínek s tím, že na tuto situaci dopadalo kogentní ustanovení §788 odst. 3 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Rovněž poukazuje na to, že riziko z použití nejasných ustanovení musí nést žalovaná, která jí pojistnou smlouvu předložila.
Podle dovolatelky je dán i dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Jeho naplnění spatřuje ve zjištění odvolacího soudu, že provedla „činnost na objednané věci“. Jestliže z posudku znalce Ing. Kratochvíle vyplývá, že v případě stáčení piva nešlo o činnost na věci, nemohl odvolací soud dospět k závěru opačnému, aniž by v odvolacím řízení znalecký posudek opakoval či doplnil.
Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolatelka spatřuje v opomenutí poučovací povinnosti ze strany odvolacího soudu ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. a v tzv. překvapivosti rozhodnutí. Dospěl-li odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že předmětná škoda není kryta pojištěním, neboť spadá pod výluku dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS, měl dovolatelku podle jejího mínění o svém právním názoru poučit, popřípadě měl věc vrátit soudu prvního stupně.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná reaguje na jednotlivé dovolací námitky, které označuje za nedůvodné. Pochybení žalobkyně spatřuje především ve výkladu pojmu činnost, dovozuje-li z obsahu pojistné smlouvy a pojistných podmínek existenci dvou činností, a sice činnosti v obecné rovině a činnosti na věci. Ve shodě s odvolacím soudem zastává názor, že v případě přetáčení piva šlo o činnost na věci, kterou žalobkyně převzala, aby na ni provedla objednanou činnost (spočívající ve změně obalu věci), na kterou dopadá výluka z pojištění sjednaná v článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS, a připojištění předmětného rizika sjednáno nebylo. Žalovaná navrhuje dovolání zamítnout, pokud ho dovolací soud neodmítne z jiných důvodů.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval nejprve správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat závěr odvolacího soudu, že na předmětnou škodu dopadá výluka z pojištění dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS. Nejvyšší soud se s tímto posouzením odvolacího soudu včetně jeho odůvodnění ústícího v tento závěr ztotožňuje.
V řízení bylo zjištěno, že podle článku 6 bodu 1. písm. g) Všeobecných pojistných podmínek pro smluvní pojištění odpovědnosti za škodu PPOS 95, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy ze dne 4. dubna 2002 uzavřené mezi účastnicemi, se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou na věcech, které pojištěný užívá, a na věcech, které pojištěný převzal, aby na nich provedl objednanou činnost.
Neomezuje-li výlukové ujednání v článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS činnost na převzatých věcech pouze na tu činnost, v důsledku níž dochází ke změně vlastností převzaté věci, nelze takovou redukci provést ani pomocí výkladu právního úkonu, jak jej předkládá dovolatelka za použití argumentace o účelu pojištění, riziku vzniku pojistné události či nesouladu pojistné smlouvy s ustanoveními pojistných podmínek. Ani jeden z těchto důvodů neopodstatňuje restriktivní výklad dovolatelky ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obchodního zákoníku. Ostatně nesprávný postup dle těchto ustanovení při výkladu předmětné výluky z pojištění dovolatelka odvolacímu soudu výslovně nevytýká. Za bezvýznamné považuje dovolací soud pro výklad předmětného smluvního ujednání PPOS též tvrzení dovolatelky neprávem podsouvané odvolacímu soudu o tom, že ztotožnil pojem „činnosti“ v článku 2 pojistné smlouvy o pojištěném předmětu činnosti s „činností“ na převzatých věcech dle článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS.
Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že škoda, která vznikla při přetáčení piva jeho kontaminací na stáčecí lince do spotřebitelského obalu, je škodou na věci, kterou žalobkyně převzala, aby na ní provedla objednanou činnost, a tudíž na ni dopadá výluka z pojištění sjednaná v článku 6 bodu 1. písm. g) PPOS, tvrzeného právního pochybení se nedopustil a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn.
Nejvyšší soud se dále zabýval opodstatněností ohlášeného dovolacího důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje dovolatelka ve vadách řízení, jichž se měl dle jejího mínění odvolací soud dopustit opomenutím poučovací povinnosti dle §118a odst. 2 o. s. ř. a tzv. překvapivostí rozhodnutí. K těmto dovolacím námitkám je třeba uvést, že nevyhoví-li soud žalobě proto, že neshledá naplnění některého z hmotněprávních předpokladů uplatněného žalobního nároku, nemůže se jednat o rozhodnutí překvapivé a ani o situaci, odůvodňující postup soudu dle §118a odst. 2 o. s. ř. (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 721/2008, a ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 32 Cdo 4637/2009, či jeho usnesení ze dne 8. září 2010, sp. zn. 32 Cdo 3344/2009, jež jsou – stejně jako níže uváděná rozhodnutí – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), které míří speciálně na situace, kdy účastník nevylíčil všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci z toho důvodu, že je z pohledu jím zvažovaného právního posouzení, odlišného od právního posouzení věci soudem, za právně významné nepovažoval. Jsou-li však dosavadní tvrzení (a navržené důkazy) postačující i pro objasnění skutkového stavu věci rozhodného z hlediska hypotézy právní normy zvažované soudem, není k poučení podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. důvod (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek ze dne 15. března 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, rozsudek ze dne 31. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 689/2008, usnesení ze dne 29. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010, nebo rozsudek ze dne 28. března 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010).
Jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebyly namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Lze proto uzavřít, že dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dán.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatelka rovněž ohlásila, lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro právní posouzení věci.
Dovolatelka však takto chápaný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nevymezuje. Jak vyplývá z obsahu dovolání, její dovolací námitky (včetně argumentace znaleckým posudkem Ing. Kratochvíle) proti závěru odvolacího soudu, že v případě stáčení piva šlo o činnost na věci, míří ve svých důsledcích proti právnímu posouzení věci. Výklad a aplikace příslušného článku všeobecných pojistných podmínek není otázkou skutkovou, nýbrž právním posouzením náležícím soudu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu