ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2867.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 2867/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně H. M., zemřelé 14. června 2012, proti žalované RENT & REAL Finance s. r. o. , se sídlem ve Frýdku – Místku, 8. pěšího pluku 2380, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 27768783, zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, Sokola Tůmy 743/16, PSČ 709 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 41 C 185/2011, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. 15 Co 529/2013-117, takto:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. 15 Co 529/2013-117, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením označeným ve výroku odmítl odvolání Mgr. M. M., syna žalobkyně, proti usnesení ze dne 5. dubna 2013, č. j. 41 C 185/2011-96, jímž Okresní soud ve Frýdku – Místku zrušil svůj nepravomocný rozsudek ze dne 21. června 2012, č. j. 41 C 185/2011-59, a řízení podle ustanovení §107 odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.) zastavil, neboť dovodil, že žalobkyně zemřela, aniž tu jsou (vzhledem k výsledkům dědického řízení) její právní nástupci, s nimiž by bylo možno v řízení pokračovat. Zároveň odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech odvolacího řízení napadla žalovaná podáním označeným jako odvolání, v němž co do důvodů výslovně odkázala na ustanovení §205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., upravující vady řízení jako jeden z odvolacích důvodů.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání žalované musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Usnesení, jímž krajský soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, je rozhodnutím odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 15, ročník 1998, pod číslem 102). Odvolání pak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacímu (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1, věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dlužno dodat, že i kdyby bylo lze (přes uvedený jeho obsah) podání žalované posoudit jako dovolání, nezbylo by než je podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako vadné odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání předepsané v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž lhůta pro jejich doplnění stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. již marně uplynula.
O náhradě nákladů řízení o odvolání žalované Nejvyšší soud rozhodl na základě ustanovení §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř.; strany, která by měla vůči žalované na náhradu těchto nákladů právo, tu v souzené věci vzhledem k popsaným jejím procesním poměrům není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu