ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3083.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3083/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČEZ Prodej, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 27232433, proti žalované Voleský a partneři v.o.s. , se sídlem v Praze 5, Staropramenná 3117/17, identifikační číslo osoby 26717514, insolvenční správkyni dlužnice SKLÁRNY KAVALIER, a.s., identifikační číslo osoby 00012653, o zaplacení 15 535 320 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 42/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 17 Co 522/2012-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. srpna 2012, č. j. 34 C 42/2010-95, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.). Této obligatorní náležitosti dovolání dovolatelka nedostála, jestliže mylně odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., které bylo s účinností od 1. ledna 2013 zrušeno zákonem č. 404/2012 Sb., jímž byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, novelizován. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí se na projednání a rozhodnutí o dovolání uplatní – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Pro úplnost však dovolací soud dodává, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), nestačí k projednání dovolání pouhý odkaz na tuto právní normu, nýbrž dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).
Uvedený nedostatek ve vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 30. července 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. prosince 2013
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu