ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3188.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3188/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ROMWIT a. s. v likvidaci , se sídlem v Trutnově, Střední Předměstí, Šárka 231, PSČ 541 01, identifikační číslo osoby 60916486, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, PSČ 460 07, proti žalované SÁMO spol. s r. o. , se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 47716851, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení částky 33,789.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 217/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 61 Cm 217/2003-316, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 1 Cmo 210/2012-382, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 61 Cm 217/2003-316, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 1 Cmo 210/2012-382, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání, z důvodů vyložených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle ustanovení §243b ve spojení s ustanovením §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť na vyřešení dovolatelkou vymezené otázky, „jakým způsobem zjistit výši bezdůvodného obohacení v případě rozestavěné stavby, když v praxi je možné použít několik metodik, ke zjištění výše bezdůvodného obohacení“, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud tuto otázku neřešil; své rozhodnutí založil na skutkovém závěru, že dovolatelce se nepodařilo prokázat rozsah jí provedených prací.
Uvedená otázka není ostatně otázkou právní, nýbrž skutkovou. Též v rámci vymezení důvodu dovolání dovolatelka zpochybňuje toliko zjištěný skutkový stav věci a předkládá námitky vady řízení, nezahrnující otázku procesního práva. Podle úpravy dovolacího řízení účinné od l. ledna 2013 však dovolání nelze podat z jiného důvodu, než pro nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu