ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3795.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3795/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovaným 1) J. K. , 2) M. K. 3) P. K. , 4) Z. B. , a 5) A. B. , o zaplacení částky 883.046,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 20/2005, o dovolání žalované 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. srpna 2011, č. j. 51 Co 70/2011-405, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaná 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 16. října 2009, č. j. 40 C 20/2005-293, uložil všem žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 883.046,75 Kč s 12,1% úrokem z prodlení z částky 778.245,81 Kč od 11. června 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaných 1), 2) a 3) usnesením označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě k plnění jím uložených povinností ve vztahu k těmto žalovaným a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1), 2) a 3).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, v němž zpochybňuje právo žalobkyně na zaplacení žalované částky.
Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, týkající se lhůty k plnění přisouzené částky a náhrady nákladů řízení, rozhodnutím ve věci samé není. Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o lhůtě k plnění uložené povinnosti, proto není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2003, sp. zn. 28 Cdo 567/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 1928, z pozdější doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2010, sp. zn. 22 Cdo 234/2009, in www.nsoud.cz ). Vzhledem k tomuto závěru a k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. se Nejvyšší soud již nezabýval otázkou, zda u dovolatelky byla splněna podmínka povinného zastoupení.
Dovolání směřující proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, rovněž není přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované 2) odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu