ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.10.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 10/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Mgr. A. E., Ph.D., zastoupené JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem Brno, Tomáškova 19, b) Š. E. a c) Mgr. D. E., proti žalovanému M. M. , zastoupenému JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem Prostějov, Poděbradovo náměstí 8a, o zaplacení částky 122.075,10 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 298/2002, o dovolání žalobkyně ad a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 12. března 2003, č. j. 7 C 298/2002-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci Ing. J. E. do tří dnů od právní moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení a ve stejné lhůtě uložil původnímu žalobci povinnost vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG KW 18H, žalobu o zaplacení 2% úroku z prodlení z částky 122.075,10 Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 17 Co 180/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích, týkajících se povinnosti žalovaného zaplatit původnímu žalobci částku 122.075,10 Kč spolu s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení, povinnosti původního žalobce vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG KW 18H a náhrady nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Neztotožnil se s jeho závěrem, že účastníci se dohodli na jiném předmětu plnění, než byl posléze dodán. Ze zjištění, že žalovaný navrhl původnímu žalobci dodání klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW 18H a ten návrh akceptoval faxovým sdělením ze dne 19. 9. 2002, dovodil, že tímto okamžikem mohla být mezi účastníky uzavřena smlouva o dodávce a montáži klimatizačních jednotek; soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval otázkou platnosti tohoto právního úkonu ve smyslu §37 obč. zák. v závislosti na zjištění, zda v tu dobu existovala klimatizační jednotka s označením uvedeným v návrhu ze dne 16. 9. 2002 a jeho akceptaci ze dne 19. 9. 2002.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 29. června 2005, č. j. 7 C 298/2002-81, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení, původnímu žalobci uložil povinnost v téže lhůtě vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že původní žalobce si vybral z nabídkového katalogu výrobce Electrolux klimatizační jednotku typu ACH 18 s příkonem 1850 W při chlazení a 1830 W při vytápění. Ačkoli jej žalovaný upozornil, že vybraný typ není možno dodat a nabídl mu jiné typy, trval na značce Electrolux. Cenovým návrhem ze dne 16. 9. 2002 navrhl žalovaný původnímu žalobci dodání a instalaci dvou kusů klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW 18H s chladícím výkonem 5,3 kW, výměnou vzduchu 750 m3/hod. a tepelným výkonem 5,5 kW za celkovou cenu 122.075,10 Kč. Podáním ze dne 19. 9. 2002 původní žalobce potvrdil zájem o dodání dvou takto označených klimatizačních jednotek v domnění, že se jedná o jím vybraný typ, neboť v označení byla uvedena značka „Electrolux“. V cenovém návrhu nebyly uvedeny hodnoty příkonu při chlazení a vytápění; ty přitom byly důvodem, proč si původní žalobce vybral klimatizační jednotky Electrolux ACH 18. V předávacím protokolu podepsaném oběma účastníky dne 10. 10. 2002 bylo uvedeno, že žalovaný dodal původnímu žalobci dvě klimatizační jednotky označené jako AEG-Electrolux typ AC-KW 18H; ve skutečnosti mu však dodal klimatizační jednotky AEG typ AC-KW 18H. Původní žalobce žalovanému zaplatil dohodnutou cenu. V přípisech ze dne 14. 10. 2002 a 21. 10. 2002 žalovanému vytkl, že dodané klimatizační jednotky neodpovídají dohodnutému typu, ani typu uvedenému ve faxové nabídce ze dne 16. 9. 2002. V přípisu ze dne 20. 11. 2002 žalovanému sdělil, že odstupuje od smlouvy. Klimatizační jednotky Electrolux typ ACH 18 s chladivem R 22 se do České republiky od 1. 6. 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, již nesměly dovážet. Tento sortiment byl nahrazen výrobkem značky AEG typ AC KW 18H s chladivem R 407. Se změnou chladiva se změnily technické parametry. Zatímco u modelu Electrolux ACH 18 byl příkon při chlazení 1850 W a při vytápění 1830 W, u modelu AEG AC- KW 18H je 2300 W, resp. 2270 W. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav poměřoval §612 a §613 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), jimiž se kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě řídí právní vztahy v případě, kdy fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské aktivity na objednávku. S přihlédnutím k tomu, jaký model klimatizační jednotky si původní žalobce vybral, jaký mu žalovaný k instalaci navrhl a jaký mu nakonec dodal, dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o jednoznačném a určitém vymezení předmětu plnění, což mělo za následek, že smlouva mezi nimi nevznikla. Proto si vzájemně plnili bez právního důvodu a jsou povinni se vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§451 obč. zák.).
Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. září 2007, č. j. 17 Co 328/2005-101, rozsudek soudu I. stupně ve výrocích ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit původnímu žalobci částku 122.075,10 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a aby původní žalobce byl povinen vydat žalovanému 2 ks klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. května 2010, č. j. 33 Cdo 787/2008-116, rozsudek odvolacího soudu zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Původní žalobce Ing. J. E. dne 21. 9. 2010 zemřel. Odvolací soud usnesením ze dne 1. dubna 2011, č. j. 17 Co 246/2010-140, rozhodl podle §107 odst. 2 o. s. ř., že v odvolacím řízení bude na místě žalobce pokračováno s Mgr. A. E., Ph.D., Š. E., a Mgr. D. E., (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, č. j. 58 D 2488/2010-116, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2011, byla schválena dědická dohoda dědiců Mgr. A. E., Ph.D, Š. E. a Mgr. D. E. o vypořádání dědictví po zemřelém Ing. J. E.; žalovaná pohledávka nebyla předmětem dědického řízení).
Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům částku 122.075,10 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení a aby žalobci byli povinni vydat žalovanému 2 ks klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování důkazů, které provedl soud prvního stupně, převzal jím zjištěný skutkový stav věci, který doplnil o zjištění, že J. V. a K. V., kteří prováděli montáž klimatizačních jednotek v domě původního žalobce, je před ním vybalili, ten je odsouhlasil s tím, že jde o klimatizační jednotky, které si objednal. Po jejich instalaci seznámili původního žalobce s jejich obsluhou a provedli úspěšnou zkoušku funkčnosti. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že smluvní strany uzavřely smlouvu kupní (§588 obč. zák.) a smlouvu o dílo (§631 a násl. obč. zák.), přičemž na kupní smlouvu se vztahuje speciální úprava §613 obč. zák. (šlo o smlouvu na objednávku), a protože původní žalobce (spotřebitel) a žalovaný (dodavatel) uzavřeli obě smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku, jde o tzv. spotřebitelské - distanční smlouvy, pro něž platí právní úprava §52 a násl. obč. zák. Dospěl k závěru, že obě smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku (nabídku dodávky zaslal žalovaný původnímu žalobci faxem dne 16. 9. 2002 a původní žalovaný dne 19. 9. 2002 odeslal faxem sdělení žalovanému, že nabídku akceptuje) jsou pro nemožnost plnění neplatnými právními úkony ve smyslu §37 odst. 2 obč. zák.; v cenové nabídce i při sepisu předávacího protokolu byly smíseny dva typy klimatizačních jednotek od dvou různých značek - AEG a Electrolux - což mělo za následek označení neexistujících klimatizačních jednotek. Protože však původní žalobce odsouhlasil klimatizační jednotky značky AEG, typu KW 18H poté, co mu byly dodány a v jeho domě nainstalovány, byla v den montáže uzavřena ústní formou kupní smlouva ohledně těchto klimatizačních jednotek. Žalovaný původního žalobce s klimatizačními jednotkami při montáži seznámil a ten si - při běžné opatrnosti - musel být vědom toho, o jakou značku a typ jde. Okolnost, že původní žalobce od distančních smluv odstoupil, považoval odvolací soud za bezvýznamnou; klimatizační jednotky značky AEG typu KW 18H byly instalovány na základě ústně uzavřené smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ad a/ dovolání, v němž namítá zejména nesprávnost závěru, že smluvní strany při montáži klimatizačních jednotek uzavřely ústní formou kupní smlouvu. Připomíná, že původní žalobce vždy projevoval vůli pořídit typ Electrolux ACH 18, a zdůrazňuje, že ačkoli distanční smlouvy byly uzavřeny mezi spotřebitelem a dodavatelem, nebyla splněna podmínka informování spotřebitele o názvu a hlavních charakteristikách zboží. Nesouhlasí s tím, že její právní předchůdce zanedbal běžnou míru opatrnosti, jestliže při dodání klimatizačních jednotek nezjistil, že se jedná o jinou značku a jiný typ, než jaký byl sjednán. Navíc i svědci V. a V., kteří montáž prováděli, uvedli, že ani oni sami po rozbalení klimatizačních jednotek nerozeznali, o který typ se jedná. Jednání žalovaného považuje navíc za nekalosoutěžní, neboť spotřebiteli předložil zboží určité značky, které bylo v nabídce prezentováno jako zboží značky jiné, ba dokonce neexistující. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání připustil, že spotřebitelská distanční smlouva nebyla platně uzavřena, neboť sjednané plnění je plněním nemožným. K platnému sjednání smlouvy, a to ústně, došlo až při dodání klimatizačních jednotek, které byly řádně označeny štítkem s uvedením jejich typu a značky a dodnes jsou funkční.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a jeho účinky se podle §242 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vztahují na všechny žalující, neboť jsou ve smyslu §91 odst. 2 o. s. ř. v postavení nerozlučných společníků (srovnej Drápal L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád I. a II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 591 a 1936). Jelikož byla naplněna zákonná podmínka advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a jedná se o dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Dovolatelka nenamítá žádnou z vad uvedených v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že smluvní strany v den montáže uzavřely ústně smlouvu o dodání klimatizačních jednotek AEG, typ KW 18H.
Podle §43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.
Podle §43c odst. 1, 2 obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli.
Podle §44 odst. 1 obč. zák. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.
Podle §52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, který ve smyslu citovaných ustanovení vzniká konsensem, tj. úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření smlouvy (oferty). Návrh smlouvy (stejně jako jeho přijetí) je jednostranný adresovaný projev vůle, kterým navrhovatel navrhuje druhému určitému subjektu uzavření smlouvy. Jestliže má být návrh na uzavření smlouvy návrhem podle §43a odst. 1 obč. zák., musí tento právní úkon splňovat, vedle náležitostí obecně požadovaných občanským zákoníkem pro právní úkony (tj. §34 a násl. obč. zák.), i požadavek určení (adresování) návrhu jedné či více - vždy však individuálně určitým - osobám, dále dostatečnou obsahovou určitost návrhu (tj. musí obsahovat podstatné náležitosti navrhované smlouvy podle příslušných ustanovení zákona) a konečně z návrhu musí vyplývat vůle navrhovatele být jím v případě přijetí vázán. Nesplňuje-li projev vůle všechny tyto předpoklady, není návrhem na uzavření smlouvy podle §43a odst. 1 obč. zák.
V daném případě není zpochybněn závěr, že distanční smlouva, jejíž sjednaný předmět plnění je nemožný, je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu §37 odst. 2 obč. zák. Nepochybné je však i to, že právě z podnětu této absolutně neplatné smlouvy se žalovaný, resp. jím pověřené osoby, dostavil do domu původního žalobce a dodal mu jiný typ zboží (neboť sjednané plnění bylo plněním nemožným), aniž by jej jako spotřebitele na toto výslovně upozornil. Samotné dodání a montáž jiného než objednaného zboží nelze bez dalšího považovat za uzavření další smlouvy s odlišným předmětem plnění. Předpokladem uzavření takové smlouvy, jak bylo výše vysvětleno, byly totiž nabídka žalovaného s dodáním odlišného typu klimatizačních jednotek adresovaná původnímu žalobci a přijetí této nabídky původním žalobcem. Součástí zjištěného skutkového stavu věci, na jehož základě odvolací soud rozhodl ve věci, však žádné takové zjištění není. Odvolacím soudem bylo naopak z výpovědí svědků V. a V. zjištěno, že původní žalobce předpokládal, že se jedná o klimatizační jednotky, které si objednal (viz čl. 6 odůvodnění napadeného rozsudku), a že v předávacím protokolu ze dne 10. 10. 2002 byl jako předmět plnění označen klimatizační jednotky AEG-ELECTROLUX AC-KW 18 H. Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu, že původní žalobce měl možnost si dodávané zboží prohlédnout a zjistit, že se jedná o klimatizační jednotky, které si neobjednal. Původnímu žalobci nelze vytýkat nedostatek běžné opatrnosti, jestliže coby spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) uzavřel smlouvu o dodání určité značky a typu klimatizačních jednotek se žalovaným coby dodavatelem (tj. profesionálně zkušeným prodávajícím) a pojal k němu důvěru, že mu dodá objednaný předmět plnění.
Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl použit opodstatněně; jeho prostřednictvím se podařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaný uzavřel s původním žalobcem v den montáže ústní smlouvu o dodání klimatizačních jednotek značky AEG, typ KW 18H. Jestliže si účastníci plnili na základě neplatné distanční smlouvy, je každý z nich - ve smyslu pravidla vzájemné vázanosti práv a povinností (jež je nutno vyjádřit i v enunciátu soudního rozhodnutí) - povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (§451 a §457 obč. zák.).
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v toozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu