ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1090.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1090/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. S. , zastoupené JUDr. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Krnově, Zámecké náměstí 4, proti žalovanému T. M. , s místem podnikání v Krnově, Krásné Loučky 35, identifikační číslo 730 12 866, zastoupenému JUDr. Petrem Lindenthalem, advokátem se sídlem v Jindřichově 476, o zaplacení 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 26/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2012, č. j. 8 Co 619/2011-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. srpna 2011, č. j. 19 C 26/2010-112, zamítl žalobu o zaplacení 65.000,- Kč „s úrokem z prodlení od 20. 12. 2009 do zaplacení“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Učinil tak poté, co jeho předchozí (žalobu zamítající) rozsudek ze dne 23. září 2010, č. j. 19 C 26/2010-52, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2011, č. j. 8 Co 519/2010-65, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. 8 Co 619/2011-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Dovolání žalobkyně proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen "o. s. ř.")], a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou tudíž námitky, jimiž žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že při určení výše peněžité náhrady podle §458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), nezjistil správně nejnižší náklady, které by musela vynaložit na dosažení stejného plnění v daném místě a čase, neboť vycházel z „ vadného “ znaleckého posudku (znalec totiž do výpočtu nesprávně zahrnul i ceny za elektrospotřebiče, které si zakoupila sama, a to včetně rabatu žalovaného, ceny za výkony, které jí měl žalovaný podle smlouvy o dílo poskytnout zadarmo, a ceny za výrobky z materiálů, které si neobjednala). Irelevantní jsou rovněž výtky žalobkyně, že v řízení nebylo náležitě zjištěno, co jí žalovaný ve skutečnosti za poskytnutou zálohu 65.000,- Kč plnil, že soudy nebraly v potaz, že část díla žalovaný pouze „rozpracoval“, a že dostatečně nezohlednily vady, které dodané dílo vykazovalo, resp. nezjistily správně, jaké vady dílo vykazovalo a jaké náklady by bylo třeba vynaložit na jejich odstranění. Všechny tyto dovolací námitky - stejně jako výhrada žalobkyně vůči závěru odvolacího soudu, že žalovaný si nemůže na míru zhotovenou a částečně namontovanou kuchyňskou linku oproti vrácení zálohy vzít zpět bez zbytečných nákladů a znehodnocení díla - totiž vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Skutkový stav, na jehož základě odvolací soud věc právně posoudil, je však v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a pro dovolací soud je závazný (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemůže být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimku tvoří pouze případy, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy jestliže jde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006). Námitky žalobkyně, že odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku, který neobsahoval všechny náležitosti, a opsal závěry znalce, aniž je sám hodnotil, takovou výjimku netvoří (nejde bezprostředně o spor o procesní právo, na němž by bylo rozhodnutí založeno).
Výhrady žalobkyně ke způsobu, jakým odvolací soud hodnotil znalecký posudek, nelze zpochybnit prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů, neboť popírají zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu