ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1269.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1269/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně N. Č. , zastoupené JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 23, proti žalované JUDr. Ing. V. H. , zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, o 199.370,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 166/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2011, č. j. 38 Co 132/2010-223, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.349,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je námitka žalobkyně, že soudy obou stupňů pochybily při zjišťování skutkového stavu věci, že odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaná přestala s právní předchůdkyní žalobkyně spolupracovat, přičemž bez jejího vědomí a účasti žalovaná podepsala smlouvu o smlouvě budoucí s budoucími prodávajícími bytové jednotky, že se žalovaná seznámila s budoucími kupujícími jejím prostřednictvím, že právní předchůdkyně žalobkyně objednala vypracování smluv potřebných k převodu vlastnictví, včetně návrhu na vklad do katastru nemovitostí k převáděné bytové jednotce, u Mgr. Š., tedy vyvíjela aktivity pro žalovanou podle smlouvy o zprostředkování, že pominul, že „žalovaná podepsala smlouvu o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky již dne 25. 4. 2006 za účasti JUDr. Škampové, ačkoli k podpisům mělo dojít nejpozději do 30. 4. 2006“, tedy „kdyby žalovaná neuzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví jednotky bez účasti zprostředkovatele, mohl tento ještě návrhy smluv předložit“, že v období do 20. 6. 2006 stejnou „záležitostí“ pověřila jinou osobu (JUDr. Škampovou), a že právní předchůdkyně žalobkyně měla zajištěno vypracování příslušných smluv v dubnu 2006, avšak v důsledku jednání žalované takový postup ztratil smysl. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr, podle něhož nebyla-li pohledávka z titulu smluvní pokuty v okamžiku postoupení splatná, nemohlo dojít platně k jejímu postoupení. Pomíjí, že na tomto závěru není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Pak platí, že o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatelka považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující; otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.080,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.969,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu