ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1273.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1273/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalovanému Z. Ž. , zastoupenému JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. 16 C 93/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 42 Co 360/2010-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.858,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Raka, advokáta se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím z titulu vrácení půjčky.
Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. srpna 2010, č. j. 16 C 93/2010-79, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 300.000,-Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 42 Co 360/2010-123, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. června 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nepřisvědčil závěru odvolacího soudu, že listinou obsahující smlouvu o půjčce ze dne 1. 8. 2008 nelze prokázat, že žalobce (věřitel) žalovanému (dlužníku) předal předmět půjčky. Dovodil, že za situace, kdy žalovaný jako dlužník podepsal smlouvu o půjčce obsahující jeho prohlášení o převzetí peněz, podpisy na smlouvě byly úředně ověřeny a z důkazů se nepodává, že by smluvní strany nebyly s textem smlouvy obeznámeny, popř. že podepsaly listinu pod nátlakem, odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně žalovaného, že předmět půjčky od žalobce nepřevzal.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 42 Co 360/2010-192, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytkl soudům obou stupňů, že neprovedly všechny jím navržené důkazy, konkrétně že nevyslechly jako svědky I. M., P. D. a E. K., kteří mohli potvrdit, že mu žalobce listinu obsahující smlouvu o půjčce „podstrčil“. Žalovaný je nadále přesvědčen, že žalobce v řízení neprokázal, že k předání předmětu půjčky skutečně došlo, a zdůrazňuje, že žalobce v inkriminované době nedisponoval finančními prostředky v takové výši, aby mu mohl půjčku poskytnout. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalovaného není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž podat jen z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
Bez významu jsou tudíž výtky žalovaného, že v řízení nebylo náležitě prokázáno, že došlo k předání předmětu půjčky, a že soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že žalobce v inkriminované době nedisponoval finančními prostředky v takové výši, aby mu mohl půjčku poskytnout. Jedná se totiž o námitky skutkového charakteru, které vystihují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. Skutkový stav, na jehož základě odvolací soud věc právně posoudil, je však v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a pro dovolací soud je závazný (§237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka žalovaného, že soudy zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže neprovedly všechny jím navržené důkazy, která je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikaci procesních předpisů.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta v částce 9.500,- Kč (§7 bod 6. ve spojení s §8 odst. 1 cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) a z částky 2.058,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu