ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1358.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1358/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. L. B. , zastoupeného JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem ve Slušticích 1, proti žalované B. B. , zastoupené JUDr. Ing. Rudolfem Kutnarem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Višňovce 1044/1, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 12 C 91/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 28 Co 27/2013-276, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 29. října 2012, 12 C 91/2010-253, ustanovil žalobci zástupcem pro dovolací řízení JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 978/23.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. 28 Co 27/2013-276, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nesplňuje předpoklady vymezené v §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť za situace, kdy mu již marně uplynula lhůta pro podání dovolání, by případné dovolání bylo zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Prosazuje názor, že podáním žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení došlo ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. k přerušení lhůty k podání dovolání. Protože dovolací soud tuto otázku dosud neřešil („ odvolací soud na podporu svého názoru žádnou judikaturu necituje “ a „ použitelná judikatura nebyla na internetu nalezena “), má dovolatel za to, že jsou splněny důvody přípustnosti dovolání.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka tzv. povinného zastoupení v dovolacím řízení, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
K dovolacímu přezkumu předložená otázka, „zda plyne lhůta k podání dovolání, pakliže byla podána toliko žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, aniž žadatel podal dovolání“ (tj. otázka včasnosti dovolání), kterou odvolací soud coby otázku prejudiciální správně promítl do úvah o zřejmé bezúspěšnosti žalobcem uplatněného práva, nemůže činit dovolání přípustným, neboť nepatří mezi ty, které nebyly dovolacím soudem řešeny (jde naopak o notorietu, neboť včasnost dovolání je dovolacím soudem posuzována vždy, výklad ustanovení §240 o. s. ř. je zcela ustálený a nečiní v teorii ani praxi žádné potíže), a odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Lze přisvědčit žalobci, že tzv. povinné zastoupení dovolatele je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, která musí být splněna. Nelze však pomíjet, že dovolací řízení je zahájeno podáním dovolání. Podání žalobce ze dne 21. 10. 2012 není podle obsahu dovoláním, čehož si žalobce je - jak vyplývá z jeho argumentace - ostatně dobře vědom. Jestliže žalobce nepodal dovolání, nebylo dovolací řízení zahájeno a logicky vzato již proto je vyloučeno, aby mu soud pro neexistující řízení ustanovil zástupce z řad advokátů. Požadovat ustanovení zástupce z řad advokátů pro dosud nezahájené dovolací řízení po marném uplynutí lhůty k dovolání nelze hodnotit jinak než jako zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Ustanovením §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., jehož se žalobce dovolává, nelze danou situaci poměřovat právě proto, že jeho aplikovatelnost předpokládá samu existenci dovolání. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu je tudíž konformní s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvodu se odchylovat ani v posuzovaném případě.
Zcela bez významu pak je námitka žalobce, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho majetkovými a výdělkovými poměry. Tato námitka směřující proti nesprávnému, resp. neúplnému skutkovému zjištění není podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu