ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1378.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1378/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Vajglem, advokátem se sídlem v Mělníku, nám. Míru 8, proti žalovanému V. R. , s místem podnikání v Kostelci nad Labem, Vančurova 855, identifikační číslo 122 35 857, zastoupenému JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 133/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2012, č. j. 27 Co 330/2012-513, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Vajgla, advokáta se sídlem v Mělníku, nám. Míru 8.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo odstranit v žalobě specifikované vady díla (vodoinstalace a topného systému v domě v B.), které žalovaný pro žalobce zhotovil na základě jejich ústní smlouvy. Uvedl, že vady u žalovaného uplatnil řádně a včas, avšak žalovaný na reklamace nereagoval a vady díla neodstranil.
Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. prosince 2011, č. j. 12 C 133/2008-445, zastavil řízení v rozsahu požadavku žalobce na bezplatné odstranění „vady spočívající v chybně provedené instalaci ovládacího panelu tepelného čerpadla, v nefunkčních pantech WC v koupelně a povrchové vadě krytu sprchové baterie u vany“ (výrok I.), a zamítl žalobu v části, jíž bylo požadováno bezplatné odstranění vad díla specifikovaným způsobem (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Vyšel ze zjištění, že žalovaný pro žalobce v roce 2006 prováděl na základě ústní smlouvy a cenové nabídky z 11. 10. 2004 práce spočívající ve zhotovení topného systému a kompletní vodoinstalace a v osazení sanity v novostavbě rodinného domu v B. V průběhu provádění díla požadoval žalobce po žalovaném další práce; žalobce neprokázal, že sjednáno bylo rovněž zapojení technologie bazénu, provedeno mělo být pouze vyvedení potrubí do bazénové místnosti. Dílo žalovaný žalobci předal dne 12. 9. 2006. Dopisy z 5. 6. 2007, 28. 6. 2007, 28. 8. 2007, 2. 10. 2007 a 2. 8. 2007 žalobce vytkl mimo jiné vady díla spočívající v chybějícím elektrickém uzávěru a zpětné klapky uzavírající systém vytápění bazénové vody, v chybné instalaci ovládacího panelu čerpadla, chybějící izolaci na potrubí vedoucím od tepelného čerpadla, nefunkčním přívodu a špatně provedeném připojení pro ohřev bazénové vody, chybějícím oběhovém čerpadle, špatné funkci tepelného čerpadla, které zapříčiňuje zvýšenou spotřebu elektrické energie, neboť tepelné čerpadlo topí do potrubí i při uzavření radiátorů, v absenci regulace pro vytápění bazénové vody, nedostatečném ohřevu užitkové vody a neustálém poklesu tlaku v topném systému vyžadujícím stálé dopouštění vody do systému. Ze znaleckých posudků Ing. Bajera a soudem ustanovených znalců Strnada a Ing. Jiřího Matějčka, CSc. vyplynulo, že dílo vykazuje četné (žalobcem vytýkané) vady. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Matějčka, CSc. se podává, že ohřev vody je nedostatečný v důsledku chybného propojení tepelného čerpadla a akumulačního ohřívače, že dochází ke kontinuálnímu poklesu tlaku v systému, že tepelné čerpadlo spíná od teploty 38,5°C do 40°C, že čerpadlo topí při uzavřených radiátorech do potrubí podlahového vytápění, že přívod pro ohřev bazénové vody je nefunkční, že potrubní okruh není vybaven oběhovým čerpadlem a potrubí zdrojové strany je chybně připojeno, že chybí elektrický uzávěr a zpětná klapka, která by systém uzavírala v případě vytápění bazénové vody, a že v důsledku chybějící automatické regulace dochází k neúměrnému zvýšení spotřeby elektrické energie. Znalci se shodli na tom, že hlavní příčinou vad je absence projektové dokumentace. Nebylo vyloučeno, že do systému poté, co jej žalovaný předal žalobci, zasahovaly třetí osoby. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně posoudil smluvní vztah účastníků jako smlouvu o dílo ve smyslu §631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Uzavřel, že žaloba není opodstatněná, přestože dílo vykazuje vady, které žalobce u žalovaného řádně a včas vytkl (§645, §646 odst. 3 a §649 obč. zák.). Z provedených důkazů (předložených listin a výpovědí účastníků a svědků T. J., T. N., M. K. a J. P.) totiž nelze jednoznačně určit předmět, resp. rozsah díla, který byl předmětem smluvního ujednání účastníků. Nadto žalovanému nelze přičítat odpovědnost za vady díla proto, že žalobce v řízení náležitě neprokázal, že do zhotoveného díla nebylo zasahováno třetími osobami (např. bazénová technologie byla montována poté, co žalovaný ukončil práce). Soud prvního stupně shledal neopodstatněným nárok žalobce na odstranění vad, které se týkají regulace tepelného čerpadla, ovládacího panelu tepelného čerpadla a přípravy regulace pro bazén, neboť žalovaný tyto práce neprováděl.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 2012, č. j. 27 Co 330/2012-513, mimo jiné změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému, aby ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci rozsudku bezplatně odstranil vady díla vodoinstalace a topného systému v budově na pozemku parc. č. 566, v katastrálním území a obci B., v rozsudku specifikovaným způsobem. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ohledně okolností uzavření smlouvy o dílo a provádění díla a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že dílo vykazuje vady popsané znalci ve znaleckých posudcích. Doplnil a zopakoval dokazování dopisy žalobce z 5. 6. 2007, 28. 6. 2007, 28. 8. 2007, 2. 10. 2007 a 2. 8. 2007, vyjádřením žalovaného ke znaleckému posudku Ing. Miloše Bajgara, znaleckým posudkem a výslechem znalce Ing. Jiřího Matějčka, CSc., zprávou o topné a tlakové zkoušce ze dne 14. 7. 2006, vyúčtováním ceny díla, fakturou číslo 26 z 30. 6. 2009 , jíž žalovaný žalobci vyúčtoval „provedení montáže tepelného čerpadla GSW 060 s příslušenstvím, montáž ústředního vytápění dle projektové dokumentace a jeho uvedení do provozu“, dopisem zástupce žalovaného adresovaným žalobci ze dne 25. 1. 2007, emailem zástupce žalovaného zástupci žalobce ze dne 18. 2. 2008, emailovou korespondencí účastníků z listopadu 2006, protokolem o tlakové zkoušce provedené ve dnech 12. 5. 2006 a 17. 5. 2006, fakturou číslo 39/2006 z 7. 6. 2006 vystavenou P. M. žalovanému za „montáž elektro a regulace, spuštění tepelného čerpadla GSW 060 do provozu“ a protokolem ze dne 2. 6. 2006 o spuštění tepelného čerpadla do provozu. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že rozsah předmětu díla je zjistitelný; předmětem díla byla dodávka kompletního topného systému včetně „bazénové přípravy“, což podporuje zejména skutečnost, že žalovaný provedl topnou a tlakovou zkoušku celého systému a vypočetl tepelné ztráty (jinými slovy navrhl celý topný systém), a koresponduje s tím, jaké položky žalobci v rámci provedení díla vyúčtoval. V řízení nebylo zjištěno, že by se na budování topného systému podílely třetí osoby; svědek P. M. sice montoval tepelné čerpadlo, avšak činil tak jako subdodavatel žalovaného, kterému také provedenou práci vyúčtoval. Odvolací soud neuvěřil tvrzení žalovaného (shledal jej nelogickým), že dodal do novostavby rodinného domu (který měl být kolaudován včetně kompletního a funkčního topného systému) pouze provizorní topný systém, jenž měl být následně upraven na systém funkční a bezvadný. Konstatoval, že žalobce jako spotřebitel mohl důvodně očekávat, že mu žalovaný (odborník v oboru) dodá kompletní a fungující topný systém sice bez bazénové části, avšak připravený tak, aby na zaslepené vývody trubek primárního okruhu bazénu (dodané žalovaným) bylo možno navázat bazénovým výměníkem a sekundárním okruhem bazénové části bez nutnosti zasahovat do již (žalovaným) vybudovaného topného systému. Sjednaným úkolem žalovaného bylo takový systém navrhnout a zhotovit. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Matějčka, CSc. vzal odvolací soud za prokázané, že dílo vykazuje četné vady – topný systém je chybně zapojený, potrubí primárního okruhu bazénu je do topného systému chybně připojeno přímo z potrubního rozvodu, pojistný ventil na vývodu z tepelného čerpadla má nesprávný (nedostatečný) rozměr, jednotlivé potrubní větve nejsou samostatně uzavíratelné a vypustitelné, topný systém je netěsný a dochází v něm k poklesu tlaku. Vady vznikly v důsledku absence projektové dokumentace, bez níž nelze zhotovit funkční a hospodárný topný systém. Nepřisvědčil žalovanému, že v rámci napojení bazénové technologie k systému byl na zaslepené trubky napojen výměník a musela být dopuštěna voda v systému, zkontrolována expanzní nádoba a připojeno potrubí na vodovodní řad, neboť se nejedná o zásahy, které by měnily podstatu, rozsah či jakost díla. Výpovědí znalce Ing. Jiřího Matějčka, CSc., bylo vyloučeno, že vady díla způsobily třetí osoby. Dospěl proto k závěru, že žalovaný odpovídá za žalobcem vytčené vady díla. K obraně žalovaného, že se pouze řídil pokyny žalobce, zdůraznil, že žalovaný v řízení neprokázal, že by žalobce na nevhodnost jeho pokynů upozornil (§645 odst. 2 obč. zák.), a proto za vady způsobené nevhodnými pokyny objednatele (žalobce) odpovídá. Důvodnou neshledal ani námitku žalovaného, že nedodával komplexní topný systém, nýbrž pouze jeho jednotlivé části na základě individualizovaných objednávek žalobce. Uzavřel, že jednotlivé prvky systému, které žalovaný dodával, představují - s ohledem na časovou, věcnou a místní souvislost - kompletní topný systém, a jednotlivé „objednávky“ žalobce posoudil jako změny v rozsahu předmětu díla. Odmítl námitku, že žalobce nežádá o odstranění vad, nýbrž požaduje provedení díla nad rámec sjednaného rozsahu. Že dílo bylo dokončeno a předáno dne 12. 9. 2006, podporuje prvotní vyjádření žalovaného i jeho reakce na výtky ze strany žalobce. Vadami díla mohou být i nedostatky v podobě tzv. nedodělků. Odvolací soud žalovanému uložil, aby odstranil vady díla, resp. práce provedl tak, aby dílo odpovídalo účastníky sjednanému rozsahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předmětem díla bylo vybudování kompletního topného systému včetně bazénové přípravy, neboť má za to, že vychází ze zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Prosazuje názor, že v řízení prokázal, že základem smluvního vztahu účastníků byla jeho nabídka z 11. 10. 2004. Z důvodu absence dokumentace stavby a projektu topení nebylo sjednáno dodání kompletního topného systému; zapojení tepelného čerpadla a další práce žalobce požadoval teprve v roce 2006. Tepelné čerpadlo si žalobce sám vybral a obstaral si jeho dodání. Pokud on zajistil odběr čerpadla na své jméno, učinil tak proto, aby žalobce ušetřil na ceně s nižší sazbou DPH, čemuž nasvědčuje dopis žalobce ze 17. 4. 2007. Příprava bazénové části měla být provedena toliko vyvedením samostatného potrubí do bazénové šachty, což žalobce vypověděl při jednání dne 16. 3. 2009. Z časového průběhu prací na rodinném domě a z objednávek žalobce v období od 15. 3. do 5. 9. 2006 podle něho zřetelně vyplývá, že u něj žalobce učinil (kromě objednávky, pro kterou zpracoval nabídku ze dne 11. 10. 2004) devět samostatných objednávek na různá zařízení pro svůj dům. Závěr odvolacího soudu, že účastníky sjednaným předmětem díla byl funkční a kompletní topný systém s přípravou pro bazénovou část, do něhož již nebude třeba zasahovat, podle názoru žalovaného zpochybňuje skutečnost, že zapojení regulace celého systému a jeho seřízení je možné provést teprve po dokončení bazénu a namontování bazénové technologie. Žalovaný má za to, že po něm nebylo možné spravedlivě požadovat, aby pro žalobce navrhl automatickou regulaci celého systému včetně bazénové části. Dodání automatické regulace nebylo předmětem díla, nebylo žalobci ani účtováno a nemůže být provedeno z titulu odpovědnosti za vady díla. Sám žalobce u jednání dne 15. 11. 2010 připustil, že po něm „nežádal žádnou automatiku regulace bazénu“ ; regulaci bazénu zapojovala specializovaná firma až poté, kdy ukončil práce. Z provedených důkazů (výpovědí svědků J. P. a J. J.) vyplynulo, že žalobce věděl (byl žalovaným informován), že bude nutné topný systém po namontování bazénu doregulovat. Ujišťoval, že regulaci dodá německá firma. On pak zajistil regulaci a ovládání topného systému prostřednictvím termostatu na chodbě, přičemž takto zapojený systém bez problémů fungoval - topení topilo a teplá voda se ohřívala. Žalovaný nesouhlasí s odvolacím soudem, že svá tvrzení v průběhu řízení měnil; od začátku tvrdil, že dílo dokončil v rozsahu, v jakém si ho žalobce objednal. Odvolací soud vytrhl z kontextu jeho vyjádření a dezinterpretoval texty obsažené ve fakturách, v nich slovy „systém“ a „topný systém“ bylo označováno pouze dílo v dohodnutém rozsahu a nikoliv celý topný systém. Rovněž pochybil, nepřihlédl-li k výpovědím svědků J. P. a J. J. Žalobci nesprávně přisoudil postavení laika. Žalovaný odvolacímu soudu dále vytýká, že při zjišťování vad díla vzal v úvahu údaje ze znaleckých posudků, přestože znalci dílo hodnotili ve stavu, v jakém se nacházelo dva roky od dokončení. Má za to, že odvolací soud pochybil i tím, že nezajistil jeho účast na místním šetření znalce (žalobce ho nevpustil do domu). Neměl tak možnost vyjádřit se ke zjištěním, která znalec učinil na místě. Nebylo-li dílo sjednáno v takovém rozsahu, jak zjistil odvolací soud, nemůže být zodpovědný za vady díla, které neprováděl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009, uvádí, že rozsah díla nelze stanovit obecně (např. jako „topný systém“), ale je třeba přesně zjistit předmět závazku, přičemž důkazní břemeno nese žalobce. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. V řízení bylo jednoznačně zjištěno, že předmětem díla bylo dodání kompletního a funkčního topného systému do jeho rodinného domu konkrétního typu automatické regulace a že nešlo o 8 nebo 9 samostatných zakázek. Upozorňuje na rozpornost tvrzení žalovaného ohledně toho, zda dílo bylo dokončeno (viz jeho výpověď dne 12. 9. 2006) či nikoliv (tvrzení, že osazení automatické regulace bylo třeba provést až po montáži bazénu a bazénové technologie). Žalovaný zhotovil náročné dílo bez projektové dokumentace, neupozornil ho na nevhodnost jeho pokynů ani na nutnost vypracovat projektovou dokumentaci (ve skutečnosti tvrdil, že pořízení projektové dokumentace není nutné), a proto za vady díla plně odpovídá.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“)], a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Každé podání účastníka řízení, tudíž i dovolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu předmětného dovolání vyplývá, že žalovaný použitou argumentací brojí výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud - v jeho neprospěch - změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že mu uložil povinnost bezplatně odstranit vady díla vodoinstalace a topného systému v rodinném domě žalobce. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud zastavil odvolací řízení v rozsahu odvoláním napadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, by dovolání nebylo ani přípustné. Dovolání neobsahuje rovněž žádné konkrétní výhrady proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, a i kdyby žalovaný nesouhlas s těmito výroky odůvodnil, nebylo by proti nim dovolání přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalovaný spatřuje v tom, že soud prvního stupně nezajistil jeho účast při šetření znalce v rodinném domě žalobce, přičemž odvolací soud toto pominul; nedostal tak příležitost vyjádřit se na místě ke zjištěním znalce.
Z občanského soudního řádu nevyplývá, že by soud mohl přikázat účastníku řízení, aby třetí osobě (protistraně) umožnil vstoupit do své nemovitosti při příležitosti šetření znalce (na rozdíl od ohledání na místě ve smyslu §130 odst. 2 o. s. ř., k němuž je soud povinen předvolat všechny osoby, které se předvolávají k jednání). Možnost znalce ovlivnit výběr osob, které se mohou zúčastnit jeho šetření, ze zákona č. 46/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá; jeho základní povinností však je zachovávat nestrannost (§6 zákona č. 46/1967 Sb.). Žalovaný svými námitkami nezpochybňuje nestrannost soudního znalce Ing. Jiřího Matějčka, CSc., a ostatně ani to, co znalec zaznamenal při ohledání topného systému v domě žalobce. Má pouze za to, že byl soudy zkrácen na svých právech tím, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k poznatkům znalce přímo na místě jeho šetření.
Znalec coby nestranná osoba je povinen objektivně zjistit stav posuzované věci a podat o něm soudu co nejvěrohodnější zprávu ve znaleckém posudku. Není tudíž podstatné, zda se účastníci řízení jeho místního šetření účastnili či nikoliv. V posuzované věci měl žalovaný možnost seznámit se s nestranným nálezem znalce (tj. s jeho zjištěními ohledně stavu topného systému v domě žalobce) prostřednictvím znaleckého posudku, který mu byl doručen, a měl možnost se k němu vyjádřit (v případě, že s nálezem znalce nesouhlasil a domníval se, že se topný systém nenachází ve stavu, v jakém jej předal žalobci, leželo důkazní břemeno o prokázání opaku na něm). Žalovaný sice využil svého práva vyjádřit se k poznatkům i závěrům znalce, avšak omezil se na pouhý přednes vlastních tvrzení bez toho, aby se je snažil dále dokázat. Lze uzavřít, že nebyl na svých procesních právech soudy zkrácen a že soudy žalovaným namítanou vadou řízení nezatížily (šetření znalce není ohledáním věci na místě ve smyslu §130 odst. 2 o. s. ř. a samotný institut znalce zajišťuje nestrannost jeho zjištění).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že z provedených důkazů lze zjistit dostatečně určitě předmět díla a že předmětem díla bylo zhotovení kompletního topného systému včetně bazénové přípravy. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že jeho úkolem bylo dodat jednotlivá zařízení pro rodinný dům žalobce na základě více samostatných objednávek. Svými argumenty zpochybňuje především správnost zjištění odvolacího soudu, že účastníci si v ústní smlouvě o dílo sjednali i „přípravu na bazén“ v takové míře zhotovenosti, aby další dodavatel na stávající (žalovaným zhotovený) topný systém pouze napojil bazénovou technologii bez nutnosti dalších zásahů do tohoto systému. Snaží se prosadit názor, že dodání automatické regulace celého systému včetně jeho bazénové části nebylo předmětem díla, protože žalobce po něm automatickou regulaci systému nepožadoval a nebylo jeho povinností na nutnost jejího zhotovení pro komplexnost systému žalobce upozornit.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru pod č. C 8).
Zjištění, že předmětem díla bylo vybudování kompletního topného systému včetně přípravy bazénové části, odvolací soud učinil primárně z vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku č. 261/2009 znalce Ing. Miloše Bajgara, v němž žalovaný uvedl, že „montoval systém v domě žalobce“ a že „ho nedokončil (nenamontoval ovládací armatury, které měly být součástí regulace vody do bazénu) z důvodu neproplácení faktur žalobcem. Pokud by dodal celý systém tak, jak se dohodli s žalobcem, byl by plně funkční a splňoval by všechna požadovaná kritéria“. Tato zjištění, která odvolací soud učinil z vyjádření žalovaného, zcela korespondují s dalšími důkazy, o něž opřel své závěry o rozsahu předmětu díla. Ze zprávy o topné a tlakové zkoušce ze dne 14. 7. 2006 opatřené podpisem žalovaného se podává, že žalovaný provedl v domě žalobce topnou a tlakovou zkoušku „ústředního vytápění“ , že nezjistil žádné závady a že „systém je způsobilý provozu“ . Z vyúčtování provedeného žalovaným je zřejmé, že žalovaný vyúčtoval žalobci mimo jiné položky „tepelné ztráty – výpočty – projektant“ , „tepelné čerpadlo, nádrže a příslušenství“ , „instalace rozvodů vody a odpadů – dle nabídky z 11. 10. 2004“ , „spuštění tepelného čerpadla, elektrické propojení čerpadlo – nádoby, zprovoznění, montáž podružného rozvaděče“ , „topení dle nabídky (rozvody, radiátory, armatury, rozvaděče, podlahové topení) – dle nabídky z 11. 10. 2004“ a „tepelné čerpadlo, nádrže, podávací čerpadlo a nezbytné příslušenství k němu“ . Z faktury č. 39/2006 ze dne 7. 6. 2006 vystavené P. M. žalovanému za „montáž elektro a regulace, spuštění tepelného čerpadla GSW 060 do provozu“ a z protokolu ze dne 2. 6. 2006 o spuštění tepelného čerpadla do provozu vyplývá, že tepelné čerpadlo dodal a namontoval P. M. jako subdodavatel žalovaného a nikoliv jako přímý dodavatel žalobce (žalovaný následně vyúčtoval dodání tepelného čerpadla žalobci). Fakturou č. 26 vystavenou žalovaným dne 30. 6. 2006 za „provedení montáže tepelného čerpadla GSW 060 s příslušenstvím, montáž ústředního vytápění dle projektové dokumentace a uvedení do provozu v objektu novostavby rodinného domu ….včetně materiálu a dopravy materiálu“ , byla žalobci vyúčtována cena díla – topného systému. Z dopisu zástupkyně žalovaného žalobci ze dne 25. 1. 2007 se podává, že žalovaný provedl ve dnech 15. 3. 2006 až 12. 9. 2006 vodoinstalatérské a topenářské práce na stavbě rodinného domu žalobce a že dne 12. 9. 2006 došlo k předání a „dokončení celé zakázky“. Protokol o tlakové zkoušce provedené mezi dny 12. 5. 2006 a 17. 5. 2006 dokládá, že žalovaný provedl úspěšně topnou a tlakovou zkoušku „celého systému“ , a to bez poklesu tlaku v systému. Zjištění odvolacího soudu, že žalovaný byl dodavatelem topného systému do novostavby rodinného domu žalobce, resp. že předmětem smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení byla dodávka kompletního topného systému včetně přípravy pro bazénovou část, tudíž má oporu v provedeném dokazování. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009, je ve světle shora uvedeného nepřípadný. Nejvyšší soud v něm dovodil, že za označení určitého díla není možno považovat určení díla tak, že je vymezeno jen obecně (pro určité označení díla nestačí, jestliže „má zhotovitel provést jen obecně určené topenářské a vodoinstalatérské práce“). V daném případě však měl odvolací soud dostatek důkazů (především vyúčtování provedené žalovaným a jím vystavené faktury), z nichž mohl jednoznačně určit, z jakých konkrétních částí dodaný topný systém (a vodoinstalace) sestávaly. Tvrzení žalovaného, že žalobci dodal devět různých zařízení pro jeho rodinný dům v rámci samostatných, na sobě nezávislých zakázek, nemůže ve světle provedeného dokazování obstát a odvolací soud nepochybil, jestliže tomuto tvrzení neuvěřil. „Zakázky“ byly žalovaným žalobci dodány v rozmezí 15. 3. – 12. 9. 2006, v období, kdy žalovaný kontinuálně pracoval na novostavbě žalobcova rodinného domu, a v souhrnu tvoří jeho topný systém (a vodoinstalaci). To, že se jedná o „jedno dílo“, potvrzuje i skutečnost, že topný systém představuje propojenou soustavu zdroje získávání tepla, jeho rozvodů a koncových těles; proto stavební zákon vyžaduje pro vytvoření topného systému vypracování projektové dokumentace. Pro správnost závěru odvolacího soudu pak svědčí jak časová, místní, tak i věcná souvislost prací prováděných žalovaným (dodávaného díla). Skutkový závěr odvolacího soudu, že předmětem díla bylo dodání kompletního topného systému včetně bazénové přípravy, má oporu v provedeném dokazování a neodporuje ani pravidlům logického myšlení.
Odvolací soud neuvěřil žalovanému, že dílo dokončil přesně v takovém rozsahu, na jakém se s žalobcem dohodli, resp. že součástí díla nebylo dodání automatické regulace celého systému (včetně později namontované bazénové části). Uvěřil žalobci, že měl zájem o vytvoření kompletního a funkčního topného systému pro novostavbu svého rodinného domu, čemuž nasvědčovala i logika věci. Zohlednil přitom údaje uvedené znalci Ing. Milošem Bajerem a Ing. Jiřím Matějčkou, CSc. a své úvahy opřel rovněž o vyjádření V. Š., který dodatečně zpracoval projektovou dokumentaci vytápění rodinného domu žalobce. Všichni uvedení odborníci shodně potvrdili, že základní chybou bylo, že žalovaný postupoval (tvořil topný systém) bez projektové dokumentace. Znaleckými posudky bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že jím dodané dílo při předání fungovalo a že vady díla vznikly v důsledku napojení bazénové technologie do topného systému. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Matějčky, CSc. vyšlo jednoznačně najevo, že zjištěné vady se netýkají jenom přípravy pro napojení bazénové části, ale představují elementární nedostatky celého systému způsobené tím, že žalovaný postupoval bez uceleného projektového návrhu provedeného na míru rodinnému domu žalobce. Ekonomicky pracující otopnou soustavu s tepelným čerpadlem totiž nelze zhotovit bez technických údajů a výpočtů obsažených v projektové dokumentaci; topný systém nemůže fungovat bez nastavení tepelného čerpadla (z důvodu chybného propojení konstrukčních - potrubních prvků soustavy). Předmětný topný systém nezajišťuje tepelnou pohodu ve všech místnostech a dostatečně ani teplou vodu a nelze jej ekonomicky provozovat; otopná plocha není hydraulicky ani tepelně vyvážená a vyvážení není možné provést, protože nejsou známy průtoky jednotlivými částmi soustavy ani jednotlivé dispoziční tlaky (tj. údaje, které měly být uvedeny v projektové dokumentaci) a chybí potrubní regulační armatury; tepelné čerpadlo nelze propojit bez regulačních prvků (trojcestných a elektromagnetických ventilů a řídící jednotky) se zásobníky a přípravou vytápění vody pro bazén tak, aby systém fungoval automaticky bez každodenního zásahu provozovatele; je-li bazénový výměník připojen přímo do potrubního systému, ovlivní teplotní a hydraulické poměry v potrubí; tepelné čerpadlo spíná příliš často, čímž se snižuje životnost kompresoru; v systému dochází k poklesu tlaku v důsledku možné netěsnosti spojů způsobené vlivem dilatace měděného potrubí, neboť při jeho instalaci nebyly vytvořeny pevné a kluzné body a potrubí je volně loženo v tepelné izolaci, která nezaručuje dostatek dilatačního prostoru. Topný systém vykazuje vady, které nevznikly teprve v důsledku napojení bazénové technologie do systému, nýbrž již v průběhu jeho zhotovování. Systém nemůže ve stavu, v jakém byl instalován, správně fungovat. S přihlédnutím k uvedenému je obsoletní námitka žalovaného, že odvolací soud nesprávně vyšel při zjišťování vad díla ze stavu, v jakém se dílo nacházelo dva roky poté, kdy je dokončil. Většina zjištěných vad je způsobena nesprávným technickým provedením systému a vznikla proto již při jeho zhotovení.
Ve světle shora uvedeného působí účelově rovněž námitka žalovaného, že nedodání automatické regulace systému (včetně regulace bazénové části) nemůže být vadou, protože dodání automatické regulace nebylo předmětem díla, a že nebylo jeho povinností automatickou regulaci systému navrhnout. Znalec Ing. Jiří Matějček, CSc. zhodnotil žalovaným dodanou regulaci topného systému jako nevhodnou a nefunkční. Uvedl, že systém nelze považovat za dokončený při absenci regulačních prvků a s nimi související automatické regulace. Doplnil však, že „žádný regulační systém nemůže řídit chybnou instalaci otopné soustavy tak, jak je instalace provedena“ . Jednoznačně uzavřel, že topný systém s tepelným čerpadlem nelze provozovat ekonomicky bez automatické regulace. Je nepodstatné, jestli žalovaný dodal žalobci samostatné ovládání ústředního vytápění (nainstalovaný termostat na chodbě a termostatické hlavice na radiátorech) a zda mu měl na základě dohody namontovat ovládací armatury, které měly být součástí regulace vody do bazénu (jak uvedl ve vyjádření k znaleckému posudku č. 261/2009 znalce Ing. Miloše Bajgara). V řízení vyšlo najevo, že takovéto řešení nebylo pro topnou soustavu s tepelným čerpadlem vhodné ani funkční. Odvolací soud tak v souladu se znaleckými závěry správně dovodil, že bylo povinností žalovaného jako odborníka navrhnout vhodnou regulaci systému. Návrh vhodné (tj. automatické) regulace systému byl nutnou podmínkou pro vytvoření hospodárného a funkčního topného systému s tepelným čerpadlem. Tvrzení žalobce, že regulaci bazénu dodá německá firma, nebylo v řízení jednoznačně prokázáno. I kdyby se zakládalo na pravdě, bylo by s ohledem na shora uvedená zjištění a závěry znalce bezvýznamné. V řízení bylo prokázáno, že předmětem díla bylo dodání kompletního, funkčního a hospodárného topného systému, jehož součástí měla být vhodná, tj. automatická regulace. Lze přisvědřit odvolacímu soudu, že absence takovéto regulace nepředstavuje rozšíření předmětu díla nad jeho sjednaný rámec nýbrž tzv. „nedodělek“, tedy rovněž vadu díla. Žalovaný přitom neprokázal, že žalobce upozornil na nutnost připravit automatickou regulaci celého systému již v průběhu jeho zhotovení.
Neobstojí ani námitka žalovaného, že v řízení vyšlo (mimo jiné z tvrzení žalobce) najevo, že účastníci se dohodli, že přípravu pro bazén provede vyvedením potrubí do bazénové části. V řízení bylo jednak zjištěno, že žalovaný připravil potrubí pro bazénovou část nesprávně, protože bazénová část byla napojena přímo do topného systému. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že žalovaný žalobce upozornil, že příprava pro bazén bez namontování vhodných regulačních prvků (přípravy pro automatickou regulaci systému) je nevhodná. Sám žalovaný ve svém vyjádření ke znaleckému posudku č. 261/2009 znalce Ing. Miloše Bajgara připustil, že určitou část přípravy regulace bazénové části nedokončil. Z toho pak logicky vzato vyplývá, že regulace bazénové části byla předmětem díla.
Náležitě zdůvodněný skutkový závěr odvolacího soudu, že předmětem díla byla dodávka kompletního, funkčního a hospodárného topného systému včetně přípravy pro bazénovou část a že součástí tohoto systému měla být vhodná (automatická) regulace, tak má oporu v provedeném dokazování a nic nenasvědčuje tomu, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z výpovědí účastníků řízení a znalce Ing. Jiřího Matějčka, CSc v odvolacím řízení, nebo které vyšly jinak najevo, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být soudy zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř.
Bez významu je rovněž námitka žalovaného, že odvolací soud chybně žalobci přisoudil postavení laika (resp. spotřebitele). Nic v řízení nenasvědčovalo tomu, že žalobce by byl živnostníkem s předmětem podnikání v oboru topenářství. Žalobce stavěl vlastní rodinný dům a na provedení topného systému si sjednal žalovaného jako odborníka (podnikatele) v oboru topenářství. I pokud se snažil vystupovat jako odborník a žalovanému „vnucoval“ své odborné názory, byl relevantní pouze odborný názor žalovaného jako dodavatele. Na tom nic nemění ani námitka žalovaného, že dodávku tepelného čerpadla si žalobce sjednal sám. Rozhodující skutečností je, že tepelné čerpadlo vyúčtoval žalobci jako dodavetel žalovaný (fakturou č. 26 ze dne 30. 6. 2009), a tudíž pouze on je osobou, u níž může žalobce uplatňovat případné vady tepelného čerpadla. Lze uzavřít, že ani dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl uplatněnými dovolacími námitkami naplněn.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu dovozující, že je odpovědný za vady díla zhotoveného na zakázku ve smyslu §645 obč. zák.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §645 odst. 1 obč. zák. odpovídá zhotovitel za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.
Podle §645 odst. 2 obč. zák. odpovídá zhotovitel za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil.
Žalovaný založil své námitky, že není odpovědný za vady díla, na tvrzení, že si s žalobcem nesjednali dílo v takovém rozsahu, jak zjistil odvolací soud, a že žalobce po něm nepožadoval dodání automatické regulace s tím, že ji bude dodávat firma z Německa.
Obstojí-li skutkové závěry odvolacího soudu, že předmětem díla bylo dodání kompletního topného systému včetně přípravy na bazénovou část v takové podobě, aby systém fungoval i po napojení bazénové technologie, a že topný systém dodaný žalovaným vykazuje zásadní konstrukční vady způsobené absencí projektové dokumentace, musí nutně obstát i jeho právní závěr, že žalovaný za vady díla odpovídá. Žalovaný v řízení neprokázal, že by žalobce upozornil, že topný systém s tepelným čerpadlem nebude bez automatické regulace fungovat a že je potřeba systém od počátku navrhnout a namontovat s prvky pro takovouto regulaci. Vyšlo najevo, že žalovaný nevěděl, že požadovaný topný systém je možné vytvořit pouze na základě projektové dokumentace (pokud po něm žalobce požadoval dodání takového systému bez projektové dokumentace, měl zakázku odmítnout), že část systému, která rodinný dům žalobce vytápěla, opatřil zcela nevhodnou regulací a že přípravu pro napojení bazénové technologie připravil tak, že tato technologie byla zapojena přímo do topného systému (tj. nesprávně). Závěr odvolacího soudu, že je za tyto vady odpovědný, je tudíž zcela na místě. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce žalovanému tvrdil, že si regulaci bazénové části zajistí později u jiného dodavatele, žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jej na nevhodnost (a nemožnost) takového postupu upozornil. Odvolací soud proto správně uzavřel, že argumentace žalovaného, že plnil pouze pokyny žalobce, je právně bezvýznamná, neboť žalovaný s ohledem na ustanovení §645 odst. 2 obč. zák. odpovídá rovněž za vady způsobené nevhodnými pokyny zhotovitele, na jejichž nevhodnost zhotovitele neupozornil.
Ani dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn důvodně.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Poté, co Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.000,- Kč (§7 bod 3. ve spojení s §9 odst. 1 cit. vyhl.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu