ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.18.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 18/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce K. L. , zastoupeného JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Studentská 4, proti žalovanému I. C. , zastoupenému JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 1977/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2012, č. j. 21 Co 191/2011-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.794,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Juračky, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2012, č. j. 21 Co 191/2011-82, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. března 2011, č. j. 14 C 1977/2009-63, v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 4.395 EUR za období od 11. 12. 2008 do 30. 9. 2009 a dále ve výši 2 % denně z částky 750 EUR od 1. 10. 2009 do zaplacení tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012 – dále jen „o. s. ř.“ (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); je však zjevně bezdůvodné.
Žalobce předkládá dovolacímu přezkumu právní otázku nepřiměřenosti (neplatnosti) ujednání o smluvní pokutě ve výši 2 % denně z částky 750 EUR (tj. výkladu §39 a §544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se již v otázce úměry sankční povinnosti představující smluvní pokutu za nesplnění povinnosti zaplatit peněžitý dluh ustálila na tom, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000, ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 22. září 2006, 33 Odo 71/2006, ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008, ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 33 Cdo 5364/2007, ze dne 24. března 2011, sp. zn. 33 Cdo 2248/2009). Odvolací soud se při řešení uvedené otázky od ustálené praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce je zjevně bezdůvodné; dovolací soud je proto podle §243b odst. 1 a 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 6., §8 odst. 1, 2 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 11.100,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.394,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu