ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1886.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1886/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Demartinky 152/1, proti žalovanému I. M. , zastoupenému JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, o 1.254.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 237/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2013, č.j. 30 Co 530/2012-103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 14. 12. 2011, č.j. 5 C 237/2010-41, kterým mu Okresní soud Praha - západ uložil zaplatit žalobci 1.254.900,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o.s.ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně „otázky oddělitelnosti neplatné části právního úkonu“ a „otázky platnosti ujednání o kupní ceně z hlediska nutnosti učinit právní úkon určitě a srozumitelně“ .
Předpoklady přípustnosti podle §237 o.s.ř. splněny nejsou, neboť žalovaný podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř.) neuplatnil důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o platnosti ujednání obsaženém ve třetím odstavci druhého článku kupní smlouvy z 30. 1. 2007 uzavřené mezi žalobcem (prodávajícím) a žalovaným (kupujícím). Odvolací soud měl – argumentuje žalovaný – právně posuzovat jiný než zjištěný skutkový stav, podle něhož strany sjednaly kupní cenu ve výši 2.254.900,- Kč a způsob úhrady jen její části ve výši 1.000.000,- Kč, kdežto ujednání týkající se splatnosti zbytku kupní ceny smlouva postrádá.
Dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o.s.ř.) tak uplatněn nebyl.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. srpna 2013
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu