ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2509.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2509/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) K. P. , zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10 a b) F. V. , zastoupeného opatrovníkem Mgr. J. A., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, proti žalovanému P. P. , zastoupenému Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, o zaplacení 660.866,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 209/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 25 Co 461/2012-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 35.632,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Tomáše Pavloka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 25 Co 461/2012-119, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. května 2012, č. j. 5 C 209/2010-75, ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 660.866,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úrokem z prodlení), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 21. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalovaný v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., kterým lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahového hlediska namítá tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu totiž vytýká, že neprovedl důkaz výslechem svědka D. M., který měl podpořit jeho tvrzení, že mu předvolání k jednání soudu prvního stupně na den 24. 5. 2012 nebylo doručeno 15. 5. 2012 (jak je uvedeno na doručence), ale až 1. 6. 2012, tedy po jednání soudu prvního stupně. Má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu byla odňata možnost jednat před soudem.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem (jak je výše uvedeno) zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají; jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.).
Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 28.548,- Kč (§7 bod 6. ve spojení s §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. a/ a §12 odst. 4 cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 900,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) a z částky 6.184,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu