ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2755.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2755/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. G. , zastoupené Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212, proti žalovaným 1) V. P. a 2) V. P. , zastoupeným Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Růžová 307, o zaplacení 94.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 EC 154/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 10. dubna 2013, č. j. 59 Co 36/2013-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.612,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Miloslava Jančíka, advokáta se sídlem ve Zlíně, Růžová 307.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 19. července 2012, č. j. 5 EC 154/2011-80, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 94.500,- Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 10. dubna 2013, č. j. 59 Co 36/2013-109, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení; jinak jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnila, neboť dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci (jak avizuje ve svém dovolání), nýbrž soudům vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že nemá nárok na smluvní pokutu, neboť žalovaní ve smyslu ustanovení §49a obč. zák. platně odstoupili od smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne 21. 3. 2011, která obsahovala i ujednání o smluvní pokutě. Oproti odvolacímu soudu nadále prosazuje názor, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní od smlouvy o budoucí kupní smlouvě neodstoupili z omluvitelného důvodu, neboť neprojevili náležitou pečlivost při zjišťování rozhodných skutečností pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z jejího tvrzení, že žalovaní neprojevili dostatečnou aktivitu při ověřování pravdivosti inzerovaných vlastností předmětu budoucí koupě, respektive, že je neuvedla v omyl), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a dovodit, že odstoupení žalovaných od smlouvy bylo neplatné. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, dovolací soud uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Poté, co Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.840,- Kč (§7 bod 5. ve spojení s §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. a/ a §12 odst. 4 cit. vyhl.), z paušálních částek náhrad hotových výdajů v celkové výši 600,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) a z částky ve výši 1.772,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu