ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2781.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2781/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně MITARE INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Nerudova 450/44, identifikační číslo 27855856, zastoupené Mgr. Petrem Sémem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská 966/22, proti žalované HOCKEY CLUB OCELÁŘI TŘINEC, a. s., se sídlem v Třinci VI - Zimní stadión, Lesní ul. č. 60, identifikační číslo 25841599, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 304/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2013, č. j. 8 Co 1206/2012-329, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.922,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radka Hudečka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. září 2012, č. j. 15 C 304/2009-302, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 512.305,- Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. března 2013, č. j. 8 Co 1206/2012-329, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (bod 1. a 7., článek II., zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka, ač zastoupena advokátem, sice v dovolání líčí důvody, jejichž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, avšak k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen to, že „při řešení otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ a zároveň „má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Z této formulace není zřejmé, v čem konkrétně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, vyplývá z ní pouze to, že nesouhlasí s tím, jak - jí vymezenou právní otázku - odvolací soud v dané věci posoudil.
Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje; v pořadí druhý údaj se ovšem z dovolání nepodává.
Spatřuje-li dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Shora uvedeným požadavkům dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.
Nejvyšší soudu proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu