ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2849.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2849/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. C. , zastoupeného JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou se sídlem Žďár nad Sázavou, V Lískách 1065/31, proti žalovanému M. Š. , zastoupenému JUDr. Magdou Janovcovou, advokátkou se sídlem Brno, Točná 3, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 72/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. dubna 2013, č. j. 22 Co 1157/2012-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 22 Co 1157/2012-184, potvrdil rozsudek ze dne 20. července 2012, č. j. 5 C 72/2011-148, jímž Okresní soud ve Svitavách uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech účastníků řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání konkrétně neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Z dovolání nelze vysledovat, zda v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalovaný podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž směřují proti správnosti skutkového zjištění, na němž soudy právní posouzení věci založily.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu