ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3059.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3059/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. P., se sídlem v Ostravě, Brigádnická 665/42, identifikační číslo 13437186, proti žalovanému městu Bílovec , zastoupenému JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, o zaplacení 56.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 44/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Co 1298/2012-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. 14 C 44/2012-57, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 56.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. května 2013, č. j. 15 Co 1298/2012-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné. Konstatování, že má za to, že „ soud smlouvu vadně interpretoval a vadně si vyložil jednotlivá ujednání “ a že „ soudy se nezabývaly zásadní otázkou platnosti a účinnosti smlouvy “, nevystihuje ani jedno ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v §237 o. s. ř. Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž žalovaný usuzuje na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., a už proto nemůže být současně údajem, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nad rámec uvedeného se sluší poznamenat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny rovněž proto, že podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) v něm žalovaný ve skutečnosti neuplatnil důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jeho námitky totiž směřují výhradně proti správnosti skutkového zjištění (žalovaný není srozuměn se zjištěním obsahu právního úkonu, respektive s interpretací jednotlivých smluvních ujednání), na němž soudy právní posouzení věci založily.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu