ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3146.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3146/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) D. B. , b) D. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1381/77, c) J. K. , zastoupené JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1381/77, a d) A. B. , proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Borského 664/6, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 330/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2012, č.j. 27 Co 391/2012-215, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním D. M. a J. K. na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.566,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Pavla Blanického, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 11. 2011, č.j. 6 C 330/2006-146, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2012, č.j. 6 C 330/2006-160, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
V rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že jsou dány důvody pro vrácení daru podle §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“); učinil tak ovšem skutkovými námitkami. Je přesvědčen, že jeho snahu zastat se matky proti otci, letitému spolupracovníkovi StB, jehož útokům se, a to podstatně mírněji, bránil, nelze kvalifikovat jako chování porušující dobré mravy. Naopak, takové jeho chování bylo čestné a okolnostem přiměřené.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí přiléhavě odkázal na judikaturu, v níž Nejvyšší soud podal výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák., a vyjádřil se obecně i k aplikovatelnosti daného ustanovení. Odvolací soud – cituje z uvedené judikatury – rozhodl v intencích přijatých závěrů, dovodil-li, že v řízení zjištěné chování žalovaného svou intenzitou naplňuje důvody, s nimiž §630 obč. zák. spojuje vrácení daru.
Vznáší-li dovolatel námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, pak nezbývá než zopakovat, že podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. se k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží, a že podle ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně b) a c) mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 4.000,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za společný úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 966,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Žalobkyni a) a žalobci d) podle obsahu spisu žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobkyně b) a c) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu