ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3191.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3191/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně BBH, advokátní kancelář, v. o. s. se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, zastoupené Mgr. Janem Mackem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1207/10, proti žalovanému Mgr. J. Sch. , zastoupenému Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem v Praze 5 Janáčkovo nábřeží 1153/13, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 18/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2012, č. j. 2 Cmo 54/2012-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že podáním ze dne 22. 11. 2010, adresovaným smírčí komisi advokátní komory, žalovaný neporušil povinnost podle čl. 3. 12 písm. e) smlouvy o spolupráci ze dne 1. 10. 2009 (dále jen „smlouva“), a že jí tak nevzniklo právo na smluvní pokutu v žalované výši. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že uvedením tvrzení v návrhu na uzavření smíru podle §28 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, porušil povinnost zdržet se po skončení smlouvy jakýchkoli jednání, úkonů a výroků způsobilých poškodit žalobkyni nebo snížit její vážnost u odborné nebo laické veřejnosti. Soudy obou stupňů zcela správně dovodily, že zjištěným jednáním, tj. jeho tvrzením uvedeným v návrhu na smírčí řízení před smírčí komisí České advokátní komory, které je neveřejné, a kdy komise je složena z advokátů vázaných povinností mlčenlivosti, žalovaný neporušil svůj závazek podle bodu čl. 3. 12 písm. e) smlouvy, s nímž §544 obč. zák. a smlouva spojuje právo na zaplacení smluvní pokuty; posouzení dovoláním vymezené otázky tak nemůže činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Takovými otázkami je požadavek, aby dovolací soud vyřešil, zda pro právo na zaplacení smluvní pokuty je nezbytné mimo porušení smluvní povinnosti taktéž vznik škody, a zda sdělení informací difamující (dehonestující) povahy osobám vázaným povinností mlčenlivosti není způsobilé poškodit osobu, které se takové informace týkají. Jejich vyjasnění, jakkoli může mít pro žalobkyni význam, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy žalovanému v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu