ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3207.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3207/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MUDr. J. V. , zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 35/1354, proti žalovanému P. Š. , s místem podnikání v Praze 4, Starý lis 95, identifikační číslo 45295026, zastoupenému JUDr. Tomášem Křížkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Návazná 33, o 750.484,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 184/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 72 Co 316/2011-76, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení částku.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze ve výroku o věci samé potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. ledna 2011, č. j. 56 C 184/2010-24, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 750.484,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou žalovaného, že jej soud prvního stupně nevyzval k podání vyjádření podle §114a odst. 2 o. s. ř. a teprve kdyby zůstal nečinný, měl postupovat podle §114b odst. 1 o. s. ř., neboť věc byla skutkově složitá a listiny předložené žalobcem nebyly průkazné.
Námitkou, že mu postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem, neboť odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm dne 19. 10. 2011 v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce, který se z účasti u odvolacího jednání omluvil a požádal o jeho odročení, přičemž mu odvolací soud nedal na vědomí, že žádosti o odročení nevyhoví, žalovaný uplatnil zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 32/2003).
Žalovaný sice uvádí, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. nejen proti potvrzujícímu výroku, ale rovněž proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti těmto výrokům neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovým výrokům skutečně směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu