ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3570.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3570/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. B. , správce konkursní podstaty Moravské leasingové a obchodní společnosti, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Hustopečích u Brna, Nádražní 1, identifikační číslo 46965165, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému Ing. D. B. , zastoupenému Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 2, o 8,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 199/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2012, č. j. 14 Co 150/2011-427, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 49.126,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Rašovského, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. října 2010, č. j. 8 C 199/2008-303, ve výrocích, jimiž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 8,000.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky I., III. a IV.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat na základě námitek, že žalobce neprokázal existenci smlouvy o půjčce, neboť nepředložil originál smlouvy, a soudy vycházely jen z její fotokopie, a že nesdělily, jaké závažné důvody je vedly k tomu, že použily jako důkazní prostředek pouhé kopie smlouvy, jež jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Prostřednictvím těchto námitek nemůže být přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku řešení právní otázky zásadního významu (tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů - k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a dále ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Sluší se poznamenat, že Nejvyšší soud se k otázce provádění a hodnocení důkazů fotokopiemi listin vyjádřil již v usnesení ze dne 3. března 1998, sp. zn. 1 Odon 53/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1998, pod číslem 64, jakož i v rozsudku ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003 (žalovaným nesprávně označen sp. zn. 32 Odo 364/2003), uveřejněném v témže časopise číslo 8, ročník 2004, pod číslem 154. V těchto rozhodnutích dospěl k závěru, že občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkaz pouze originály listin. Ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější než jejich neověřené kopie, a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup prohlásit za odporující zákonu, a v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Přitom důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v ustanovení §132 a násl. o. s. ř.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou námitky žalovaného, že nikdy neuzavřel smlouvu o půjčce s obsahem zachyceným kopií smlouvy, že uzavřel „jinou“ smlouvu o půjčce, kterou splatil a která se neváže k převodu částky 8,000.000,- Kč, že plnění poskytnuté mu úpadkyní představovalo odměnu nastřádanou na účtu vnitropodnikové banky z titulu licenční smlouvy, a že ke zjištění skutkového stavu věci soudy neprovedly jím navržené důkazy (zejména jeho výpověď). Takové námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Výtkou, že odvolací soud při hodnocení výpovědi svědka JUDr. L. N. vyšel z protokolu o jeho výpovědi před orgány činnými v trestním řízení a nikoli z výpovědi před soudem prvního stupně, zpochybnil žalovaný hodnocení důkazů odvolacím soudem. Ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) vyplývá, že mimo rámec dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. [které ostatně nejsou v souzené věci k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé] nelze v dovolacím řízení hodnocení důkazů úspěšně zpochybnit.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 40.300,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 8.526,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. října 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu