ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3718.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3718/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STAPOS PRAHA s. r. o. se sídlem Praha 10, Dolní Měcholupy, Za Zastávkou 373, zastoupené JUDr. Pavlem Zimou, advokátem se sídlem Praha 2, Balbínova 404/22, proti žalované J. H. , zastoupené JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 21, o zaplacení 67.544,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 162/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2013, č. j. 62 Co 492/2012-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2013, č. j. 62 Co 492/2012-184, zrušil v pořadí druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. října 2011, č. j. 54 C 162/2009-155, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2013, č. j. 54 C 162/2006-168.
Proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání konkrétně neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné. Uvádí-li v dovolání, že přípustnost dovolání je dána §237 o. s. ř. neboť podle jejího názoru „…napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která by měla být podle názoru dovolatelky posouzena jinak, než jak byla posouzena odvolacím soudem“ , nevystihuje tím vymezení ani jednoho ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v §237 o. s. ř. Jinými slovy řečeno, z okolností, z nichž žalovaná usuzuje na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., a už proto nemůže být současně údajem, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nad rámec uvedeného se sluší podotknout, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaná podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnila důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněnými námitkami totiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, na němž založil právní posouzení věci.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu