ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3853.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3853/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně MUDr. I. K. , zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 82/39, proti žalovanému MUDr. D. S. , zastoupenému Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 177/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č.j. 16 Co 293/2010-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č.j. 63 C 177/2006-78, jímž Městský soud v Brně určil, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o.s.ř.“, srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. otevřel dovolacímu přezkumu správnost posouzení, zda jeho v řízení zjištěné chování vůči dárkyni lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů.
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně a vyjádřil se též obecně i k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy. Úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005).
Odvolací soud rozhodl v intencích uvedeného výkladu, vzal-li v úvahu opakované verbální útoky žalovaného vůči žalobkyni, a skutečnost, že ji oslovoval způsobem znevažujícím její důstojnost, a zohlednil-li také, že se chování žalovaného výrazně změnilo právě po darování nemovitostí. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nelze posoudit jako zásadně právně významné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu