ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.444.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 444/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně MUDr. I. Š. , zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42, proti žalovanému R. G. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Faranou, advokátem se sídlem v Orlové-Lutyni, Masarykova tř. 752, o příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 111 C 120/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2012, č. j. 42 Co 437/2009-153, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2012, č. j. 42 Co 437/2009-153, se v měnícím výroku a v akcesorických výrocích zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. června 2012, č. j. 42 Co 437/2009-153, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. srpna 2009, č. j. 111 C 120/2008-73, ve vyhovujícím výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč; ve výroku ohledně požadovaného úroku z prodlení z této částky jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení. Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že sankce za prodlení s plněním dluhu je podle dohody účastníků obsažena již v dlužné částce samotné a není tak namístě ukládat žalovanému povinnost ze sjednané sankce za prodlení platit ještě zákonné úroky z prodlení.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem, že nemá nárok na úrok z prodlení z dlužné částky. Připomíná, že v listině ze dne 5. 1. 2007 označené jako „Dodatek k uznávacímu prohlášení“ se žalovaný zavázal zaplatit jí nejpozději k 1. 10. 2007 částku 410.000,- Kč, kterou navýší o zhodnocení za celé časové období a prodlení o 390.000,- Kč; žalovaná částka pak představuje nedoplatek takto sjednaného navýšení. Odvolací soud obsah listiny nesprávně interpretoval, jestliže dovodil, že částka 390.000,- Kč představuje navýšení původního vkladu (tj. peněz, které žalovanému svěřila za účelem jejich zhodnocení), o úroky a úroky z prodlení. Při správné interpretaci obsahu listiny nelze než uzavřít, že sjednáno bylo „navýšení“ (tj. zhodnocení vkladu žalobkyně) za celé časové období, kdy žalovaný měl k dispozici peněžní vklad žalobkyně, tzn. včetně období, kdy byl v prodlení. Ani v případě, že by byl skutkový závěr odvolacího soudu správný, nemůže obstát jeho zamítavé rozhodnutí, neboť částka 390.000,- Kč (byť by zahrnovala rovněž sankci za prodlení) jí nebyla žalovaným v dohodnutém termínu doplacena. Měla by tudíž nárok na úroky z prodlení z nedoplatku sankce (smluvní pokuty).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) při splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, brojí žalobkyně proti závěru odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §517 odst. 1, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
Podle §517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
V posuzované věci uzavřeli účastníci v září 2003 „Smlouvu o termínovaném vkladovém účtu“, podle níž žalobkyně svěřila žalovanému částku 367.000,- Kč a on se zavázal vyplatit jí ke dni 1. 10. 2006 částku 386.000,- Kč. Listina označená jako „Čestné prohlášení“ opatřená datem 15. 1. 2007 a úředně ověřenými podpisy účastníků z 31. 1. 2007 obsahuje „ potvrzení “ žalovaného, že „ vyplatí prostředky, které zpracoval na základě smlouvy o terminovaném vkladovém účtu dne 4. 9. 2003 “ (rukou opraveno na 1. 9. 2003). V listině je dále uvedeno, že „ vyúčtování, které mělo proběhnout dne 1. 10. 2006 (...) ve výši 386.000,- Kč, bude posunuto nejpozději k datu 1. 10. 2007, a to v částce 410.000,- Kč zhodnocené za prodlení v časovém termínu “. Listina označená jako „Dodatek k uznávacímu prohlášení“ datovaná 5. 1. 2007 obsahuje prohlášení žalovaného, že nejpozději k 1. 10. 2007 žalobkyni vyplatí částku 410.000,- Kč navýšenou o 390.000,- Kč představujících zhodnocení za celé časové období a prodlení, tedy celkově 800.000,- Kč. Rovněž tato listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků z 31. 1. 2007, přičemž z ověřovacích doložek (z pořadového čísla legalizace) vyplývá, že žalovaný podepsal nejdříve čestné prohlášení a po něm dodatek a poté totéž ve stejném pořadí učinila i žalobkyně. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 700.000,- Kč; zbytek ve výši 100.000,- Kč jí ve sjednaném termínu neuhradil.
Jak dovodily soudy obou stupňů, vznikl žalobkyni vůči žalovanému podle smlouvy nárok na zaplacení 800.000,- Kč. Tento závěr nebyl v dovolání zpochybněn. Jelikož žalovaný žalobkyni ve sjednaném termínu uhradil pouze 700.000,- Kč, dostal se do prodlení s plněním svého dluhu, konkrétně jeho nedoplatku ve výši 100.000,- Kč. Jelikož se jednalo o dluh peněžitý, vznikl tím žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení podle §517 odst. 2 obč. zák. Pro uvedený závěr je bez významu skutkové zjištění, zda část dluhu, konkrétně částka 390.000,- Kč, představovala sjednané zhodnocení částky, kterou žalobkyně žalovanému svěřila za účelem zhodnocení, nebo sankci za nesplnění původního peněžitého závazku žalovaného. Podstatné je, že dlužnou částku 100.000,- Kč žalovaný žalobkyni včas (ve sjednaném termínu) nezaplatil. Odvolacímu soudu tedy nelze přisvědčit, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky.
Rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tak žalobkyně uplatnila důvodně. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a v závislých výrocích podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu