ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.47.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 47/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) Ing. M. Š. , a b) Ing. Z. Š. , zastoupených JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem v Mělníku, Macharova 376, proti žalovaným 1) Ing. H. T. , a 2) Ing. L. T. , zastoupeným JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 11, o zaplacení částky 1,000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 173/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2012, č. j. 13 Co 490/2011-446, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 24.539,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Hany Klusáčkové, advokátky se sídlem v Brně, Údolní 11.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaných domáhali zaplacení 250.000 Kč s příslušenstvím a stejnou částku po nich požadovala rovněž DBP s. r. o. se sídlem v Praze 9, Ve Žlíbku 1800, identifikační číslo 14706377 vystupující tehdy pod obchodní firmou PIERI v.o.s. (dále jen „DBP s. r. o.). Uváděli, že jde o nedoplatky kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 14. 12. 2001.
Vzájemným návrhem se žalovaní vůči žalobcům a PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r. o.) domáhali, aby jim společně a nerozdílně zaplatili 1,000.000 Kč z titulu slevy z kupní ceny. Uváděli, že převáděný dům měl skryté vady, které u žalobců řádně a včas reklamovali. Za přiměřenou považují slevu ve výši 1,500.000 Kč; jimi požadovaná částka představuje rozdíl mezi vyčíslenou slevou z kupní ceny a částkou 500.000,- Kč, kterou žalobcům dosud dluží na kupní ceně a kterou si započetli na svou pohledávku.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. května 2011, č. j. 13 C 173/2002-385, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 250.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a zamítl žalobu v části požadující, aby žalovaní zaplatili 250.000 Kč s příslušenstvím DBP s. r. o. (výrok II.). O vzájemném návrhu žalovaných rozhodl tak, že uložil DBP s. r.o. povinnost zaplatit žalovaným 1,000.000 Kč (výrok III.) a vůči žalobcům vzájemný návrh na zaplacení 1,000.000 Kč zamítl (výrok IV.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky V. a VI.) a o nákladech státu (výrok VII.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14. 12. 2001 kupní smlouvu, jíž žalobci na žalované převedli své vlastnické právo k pozemku č. k pozemkům parcelních čísel 993/8, 993/4, 993/5 a 994 v katastrálním území K. za kupní cenu 2.000.995 Kč a DBP s. r. o. (vystupující pod obchodní firmou PIERI v.o.s.) na žalované převedla své vlastnické právo k domu, postaveném na pozemku č. 993/8 v P. – K., za kupní cenu 7,005.000 Kč; uvedené nemovitosti nabyli žalovaní do společného jmění manželů. Stav převáděných nemovitostí byl popsán v zápise ze dne 25. 11. 2001. Vypořádání kupní ceny upravuje článek V. kupní smlouvy mimo jiné tak, že doplatky kupní ceny – ve výši 250.000 Kč pro žalobce a ve výši 250.000 Kč pro DBK spol. s r. o. - měly být prodávajícím vyplaceny notářkou Mgr. Janou Bečkovou z úschovy až poté, co kupující prohlásí a prodávající prokážou, že převáděné nemovitosti byly vyklizeny a že byly řádně uhrazeny všechny platby za dodávku elektřiny, vodného a stočného a za odvoz odpadu, že kupujícím byly předány veškeré potřebné souhlasy a potvrzení k převodu odběrních míst, přičemž smluvní strany předloží notářce jimi podepsaný předávací protokol. Tento protokol notářce předložen nebyl, neboť jej byli dne 12. 11. 2002 v její kanceláři ochotni podepsat pouze žalobci. Notářka proto žalovaným jako složitelům částku 500.000 Kč vrátila. Účinky vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí nastaly k 4. 1. 2002. Dne 14. 12. 2001 uzavřeli žalovaní jako výpůjčitelé s žalobci smlouvu o výpůjčce, kterou jim přenechali převáděné nemovitosti k bydlení do 30. 9. 2002. Podle dohody žalovaní za žalobce zaplatili daň z převodu nemovitostí ve výši 500.000 Kč. Jednalo se o plnění nad rámec kupní smlouvy. Žalobci nemovitosti vyklidili a žalovaným předali dne 30. 9. 2002, o čemž byl téhož dne sepsán a podepsán protokol. Rozhodnutí o kolaudaci předmětného domu nabylo právní moci dne 7. 4. 1999. Před prodejem domu sepsali dne 25. 11. 2001 žalobce Ing. Z. Š. a žalovaný Ing. L. T. „Zápis o stavu nemovitosti“, v němž byly sepsány závady; stav domu a příslušenství (bazénu a oplocení) byl zjišťován podle projektové dokumentace. Spolu se zápisem byly žalovanému předány dokumenty vztahující se k nemovitostem, a to mimo jiné stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, znalecký posudek Ing. Czechmanna z 13. 11. 2001 o ceně nemovitostí, projektová dokumentace ke stavebnímu povolení, projektová dokumentace o změně stavby před dokončením a rozhodnutí o změně stavby před dokončením a výpisy z katastru nemovitostí LV č. 1414 a 1418. Po uzavření kupní smlouvy a po převzetí nemovitostí vyšly dodatečně najevo vady domu, na něž prodávající kupující neupozornili a jejichž existenci nebylo možné zjistit dříve. Nejzávažnější vadou byla vada střechy, kterou spolu s ostatními vadami vytkli žalovaní žalobcům přípisem ze dne 23. 11. 2002. Dopisem ze 17. 3. 2003 žalovaní reklamovali vady domu vůči PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r. o.) a požádali o slevu z jeho kupní ceny ve výši 1,500.000 Kč; dopis byl adresátce doručen dne 18. 3. 2003. Vady převáděného domu byly popsány ve znaleckém posudku vypracovaném znalcem Ing. Jiřím Makalem, CSc., a v jeho dodatku; znalec popsal celkem 18 závad, které nebyly uvedeny v zápise z 25. 11. 2001. Jako nejzávažnější vyhodnotil vadu střechy vyžadující rekonstrukci krovů s nákladem 1,690.282,- Kč. Na podkladě skutkových zjištění soud prvního stupně předně uzavřel, že vady převáděných nemovitostí žalovaní žalobcům vytkli včas, tj. v šestiměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v §599 odst. 1 obč. zák. Akcentoval, že právní účinky vkladu vlastnického práva žalovaných k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí nastaly k 4. 1. 2002 a že žalobci podle smlouvy o výpůjčce užívali nemovitosti do 30. 9. 2002, kdy je předali žalovaným; od tohoto data do 31. 3. 2003 běžela šestiměsíční prekluzivní lhůta k uplatnění práva z odpovědnosti za vady prodaného domu. Dále dospěl k závěru, že žalovaní mají podle §597 odst. 1 obč. zák. právo na slevu z kupní ceny domu vůči DBP s. r. o. (prodávající domu); jimi požadovanou slevu z kupní ceny nemovitostí vyhodnotil jako přiměřenou, neboť odpovídá rozsahu vytýkaných vad popsaných ve znaleckém posudku, resp. je nižší, než výše znalcem vyčíslených nákladů potřebných k opravě vadné střechy. Pokud žalovaní započetli svou pohledávku z titulu slevy z kupní ceny vůči pohledávce žalobců z titulu nedoplatku kupní ceny, nemohli být úspěšní; od žalobců nabyli jen pozemky a práva z odpovědnosti za vady pozemků nebyla předmětem řízení. Oprávněným shledal naopak nárok uplatněný vzájemnou žalobou vůči DBP s. r. o. Započtením došlo k zániku pohledávky DBP s. r. o. z titulu doplacení kupní ceny domu ve výši 250.000 Kč a současně se tak snížila (na 1,250.000 Kč) pohledávka žalovaných za DBP s. r. o. z titulu slevy z kupní ceny domu Protože žalovaní vzájemným návrhem žádali jen o zaplacení 1,000.000 Kč, soud prvního stupně - vázán žalobním požadavkem - přiznal žalovaným vůči DBP s. r. o. tuto částku.
K odvolání DBP s. r. o. a žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. května 2012, č. j. 13 Co 490/2011-446, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a IV. tak, že žalobci a DBP s. r. o. jsou povinni zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně částku 1,000.000,- Kč, přičemž v rozsahu, ve kterém zaplatí solidárně žalobci, zaniká povinnost DBP s. r. o. a naopak; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Po skutkové stránce se ztotožnil se zjištěními soudu prvního stupně, a to výslovně v otázce včasnosti reklamace vad domu a v otázce existence skrytých vad domu. Přisvědčil soudu prvního stupně, že relevantní byla pouze vada střechy domu, protože náklady na její odstranění (1,690.282,- Kč) převyšují žalovanými uplatněný nárok na slevu z kupní ceny domu (1,500.000,- Kč). Námitky DBP s. r. o. proti skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně posoudil jako nedůvodné. Uzavřel, že žalovaní nemohli platně započíst svou pohledávku z titulu slevy z kupní ceny na pohledávku žalobců z titulu nedoplatku kupní ceny, přestože žalobci byli (coby společníci DBK spol. s r. o.) příjemci celkové kupní ceny (tzn. i kupní ceny domu). Správným shledal závěry soudu prvního stupně, že žalobci mají právo na zaplacení úroků z prodlení a že žalovaným mohla být vůči DBP s. r. o. uznána pohledávka jen do výše 1,000.000 Kč (tj. částky, kterou uplatnili vzájemnou žalobou). Povinnost žalobců zaplatit spolu s DBP s. r. o., která odpovídá za vady převáděného domu, žalovaným částku 1,000.000,- Kč (s tím, že v rozsahu, v němž solidárně zaplatí, zanikne povinnost DBP s. r. o.) dovodil odvolací soud z titulu jejich osobního ručení za závazky PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r.o.). Připomněl, že žalovaní podali vzájemnou žalobu u soudu prvního stupně dne 19. 3. 2003. K tomuto dni měla právnická osoba v postavení c) žalobkyně (PIERI, v.o.s.) právní formu veřejné obchodní společnosti, jejímiž společníky byli Ing. M. Š. a Ing. Z. Š. (žalobci); dne 29. 7. 2003 byla do obchodního rejstříku zapsána změna právní formy této obchodní společnosti z veřejné obchodní společnosti na společnost s ručením omezeným a její obchodní firma na DBP s. r. o. V souladu s §92a odst. 2 obch. zák. ručí žalobci za závazky DBP s. r. o. ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu, jako před změnou právní formy. Jedná se však jen o závazky z titulu práv z odpovědnosti za vady domu a ne o závazky z titulu náhrady škody, jak nesprávně prosazovali žalovaní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž výslovně zpochybňují výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že jsou povinni (spolu s DBP s. r. o.) zaplatit žalobcům 1,000.000 Kč. V prvé řadě namítají, že odvolací soud založil jejich závazek v rozporu s požadavkem žalovaných uvedeným ve vzájemné žalobě ze dne 17. 3. 2003. Připomínají, že po celou dobu řízení jsou v postavení žalobců, přičemž vzájemnou žalobou je požadováno, aby „ první žalovaná a druhý žalovaný uhradili společně a nerozdílně žalobcům částku ve výši 1.000.000 Kč “. Dovozují z toho, že uvedeným podáním nebyl vůči nim (a to ani jako vůči ručitelům) uplatněn nárok na zaplacení 1,000.000 Kč. Dále odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl důkaz o změně právní formy někdejší c) žalobkyně PIERRI v.o.s. (identifikační číslo 14706377) na DBP s. r. o. (identifikační číslo 14706377). Soud prvního stupně sice vydal dne 7. 7. 2004 usnesení č. j. 13 C 173/2002-39, že v řízení bude dále pokračováno s žalobkyní DBP s.r.o. s odkazem na výpis z obchodního rejstříku, ale důkaz tímto výpisem procesně regulérním způsobem neprovedl. Poté, co došlo ke změně v obsazení soudu (věc začal projednávat soudce Mgr. Petr Novák), bylo v protokole o jednání ze dne 13. 1. 2011 zaprotokolováno, že vzhledem ke změně v obsazení soudu se čte obsah přednesů a již provedených důkazů, nebylo zde však výslovně uvedeno, že mezi provedenými důkazy byl i výpis z obchodního rejstříku prokazující změnu právní formy u tehdejší c) žalobkyně a datum zápisu změny do obchodního rejstříku. Odvolací soud sám žádné dokazování neprováděl. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobci zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu, že odpovídají za závazek tehdejší žalobkyně ad c) z titulu osobního ručení společníků veřejné obchodní společnosti. Žalobci mají za to, že závazek z titulu odpovědnosti za vady mohl DBP s. r. o. vzniknout až vydáním napadeného rozsudku odvolacího soudu, tedy v době, kdy již měla právní formu společnosti s ručením omezeným a jejich ručení coby společníků veřejné obchodní společnosti již nepřicházelo v úvahu. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní nepovažují dovolání za důvodné a navrhují, aby bylo zamítnuto. Jsou přesvědčeni, že jejich podání ze 17. 3. 2003 splňuje náležitosti (vzájemné) žaloby a z vyjádření samotných žalobců je patrné, že jeho obsahu rozuměli. Nesouhlasí s názorem žalobců, že řízení bylo zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci. V době podání vzájemného návrhu měla tehdejší žalobkyně ad c) formu veřejné obchodní společnosti a k její přeměně ve společnost s ručením omezeným došlo až v dalším průběhu řízení. Usnesení o pokračování v řízení bylo vydáno soudem z úřední povinnosti na podkladě výpisu z obchodního rejstříku, přičemž nikdo z účastníků proti tomuto usnesení nebrojil; skutečnost, že došlo ke změně v názvu (firmy) tehdejší žalobkyně ad c), a že změněna byla i její forma při zachování identifikačního čísla, byla mezi účastníky nesporná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnými subjekty řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Námitkami, že odvolací soud překročil rámec žalobního požadavku žalovaných obsaženého ve vzájemné žalobě ze dne 17. 3. 2003 a že neprovedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku, žalobci vystidli dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K prvně namítanému nedostatku zdůrazňují, že ačkoli jsou po celou dobu řízení v postavení žalobců, vzájemnou žalobou je požadováno, aby „první žalovaná a druhý žalovaný uhradili společně a nerozdílně žalobcům částku ve výši 1.000.000 Kč “. Mají proto zato, že tímto podáním nebylo vůči nim uplatněno právo na zaplacení 1,000.000 Kč z titulu jejich ručení za závazek DBK spol. s r. o.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
I když jsou v textu vzájemného návrhu (vzájemné žaloby) účastníci řízení místy nesprávně označeni v tom směru, že je zaměněno označení „žalobce“ a „žalovaný“ (a požadováno je, aby soud rozhodl, že „ první žalovaná, druhý žalovaný a třetí žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobcům částku 1,000.000,- Kč a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí“), z kontextu zde obsažených údajů a ze samotného faktu, že jde o vzájemný návrh (tj. o podání žalovaných), je nade vší pochybnost zjevné, jaký je jeho skutečný obsah a že zaplacení částky 1.000.000 Kč je jím požadováno po žalobcích - manželích Š. a po PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r. o.). Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud nerozhodl v intencích vzájemného návrhu (že návrh byl překročen), neboť z něj nevyplývá, že by žalovaní po žalobcích požadovali plnění z titulu jejich osobního ručení za závazky PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r. o.). Ve vzájemném návrhu žalovaní výslovně poukazují na skutečnost, že PIERI v.o.s. (nesprávně označená jako první žalovaná) je právnickou osobou - veřejnou obchodní společností, jejímiž společníky jsou žalobci (nesprávně označení jako druhá žalovaná a třetí žalovaný) a citují §76 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, podle něhož společníci veřejné obchodní společnosti ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Avizovaný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl naplněn ani z hlediska námitky, že v řízení nebyl řádně proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku prokazující změnu právní formy tehdejší žalobkyně ad c) a den této změny. I pokud by řízení bylo zatíženo touto vadou, nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Subjekt, který byl v žalobě podané 25. 11. 2002 označen jako žalobkyně ad c), podával žalobu za situace, kdy měl právní formu veřejné obchodní společnosti. Vzájemný návrh, jímž žalovaní uplatnili nárok na zaplacení 1,000.000,- Kč i vůči žalobcům Ing. M. Š. a Ing. Z. Š. z důvodu jejich ručení jako společníků PIERI v.o.s. byl podán u soudu dne 17. 3. 2003, tedy v době, kdy tehdejší žalobkyně ad c) měla formu veřejné obchodní společnosti. Ke změně právní formy žalující právnické osoby z veřejné obchodní společnosti na společnost s ručením omezeným (bez změny jejího identifikačního čísla) došlo až k 29. 7. 2003; tuto skutečnost žádný z účastníků řízení nikdy nezpochybnil (stala se nespornou). Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn opodstatněně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnili žalobci závěr odvolacího soudu, že jako společníci obchodní společnosti PIERI v.o.s. (nyní DBP s. r. o.) ručili za její závazek vzniklý z titulu odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci (domu v P. – K.), který existoval ke dni 29. 7. 2003, kdy byla změna právní formy obchodní společnosti zapsána do obchodního rejstříku. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že závazek tehdejší žalobkyně ad c) z titulu její odpovědnosti za vady vznikl až nabytím právní moci rozsudku odvolacího soudu, tedy teprve v době, kdy již měla právní formu společnosti s ručením omezeným a jejich osobní ručení nepřicházelo v úvahu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §597 odst. 1 věty před středníkem zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „obč. zák.“), jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady.
Podle §599 odst. 1 obč. zák. vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci.
Závazky vznikají nejen z právních úkonů (zejména smluv), ze způsobené škody či z bezdůvodného obohacení, ale i z jiných skutečností (srov. §489 obč. zák.). Jiné skutečnosti, s nimiž zákon spojuje vznik závazkových právních vztahů, jsou výslovně v právním předpise stanoveny. Důvodem vzniku závazků je například porušení smlouvy prodlením či vadností plnění. Úprava závazkových právních vztahů vyžaduje, aby povinnosti vyplývající ze závazku byly splněny řádně. Nesplnil-li zcizitel svou povinnost splnit závazek řádně a věc má v důsledku toho vady, vzniká mu vůči nabyvateli závazek z odpovědnosti za vady. Předpoklady vzniku závazku z odpovědnosti za vady jsou – existence platného závazkového vztahu, přenechání věci jinému na základě úplatné smlouvy, porušení povinnosti splnit závazek řádně, výskyt vadného plnění a souvislost mezi porušením povinnosti splnit závazek řádně a výskytem vadného plnění. Nemůže tudíž obstát názor žalobců, že s přihlédnutím k tomu, že žádný z žalobců /tedy ani tehdejší žalobkyně ad c)/ nárok žalovaných na slevu z kupní ceny neuznával a jejich obrana byla až do vydání dovoláním napadeného rozsudku úspěšná, mohl závazek tehdejší žalobkyně ad c) z odpovědnosti za vady jí převáděného domu vzniknout teprve vydáním dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Odpovědnost za vady uplatňuje kupující u prodávajícího jednostranným právním úkonem; účinky tohoto právního úkonu nastávají okamžikem, kdy prodávajícímu došel projev vůle kupujícího. Dopis, v němž žalovaní vytkli vady domu čp. v P. – K., byl PIERI v.o.s. (prodávajícímu) doručen dne 18. 3. 2003 a k tomuto dni tedy byly naplněny všechny předpoklady vzniku jejího závazku z odpovědnosti za vady (tj. závazku, za který žalobci jako společníci veřejné obchodní společnosti ručí společně a nerozdílně). Ke změně právní formy PIERI v.o.s. došlo zápisem do obchodního rejstříku dne 29. 7. 2003; společníci veřejné obchodní společnosti ručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku ve stejném rozsahu, jako před změnou právní formy (viz §92e/ odst. 2 obch. zák.). Závěr odvolacího soudu, že žalobci ručí za závazek tehdejší žalobkyně c) z titulu její odpovědnosti za vady předmětu prodeje (tj. domu v P. – K.), je tudíž správný (jeho závěr, že vady domu v P. – K. byly prodávajícímu vytčeny včas, nebyl dovoláním zpochybněn). Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tak nebyl uplatněn opodstatněně.
Lze uzavřít, že rozsudek, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Poté, co Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 19.680,- Kč (§7 bod 6. ve spojení s §8 odst. 1 a §12 odst. 4 cit. vyhl.), ze dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky), s připočtením částky 4.259,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 11. prosince 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu