ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.607.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 607/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ekologického právního servisu , občanského sdružení se sídlem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalované Hyundai Motor Manufacturing Czech s. r. o. se sídlem v Nižních Lhotách - Průmyslová zóna Nošovice, Nižní Lhoty 700 (identifikační číslo 27773035), zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Sokola Tůmy 16/743, o splnění povinnosti ze smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 38/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2011, č.j. 57 Co 271/2011-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lukáše Mokrého, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 26. 1. 2011, č.j. 18 C 38/2010-180, kterým Okresní soud ve Frýdku - Místku zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná vybavila osm odlučovačů ropných látek v areálu výrobního závodu v N. a N. L. sorpčním dílem tak, aby na výstupu přečištěné vody z odlučovačů bylo trvale dosahováno koncentrace uhlovodíků C10 – C40 0,2 mg/l. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že závazek obsažený v článku 5 deklarace porozumění z 3. 11. 2006, kterou kvalifikoval jako občanskoprávní dohodu (nepojmenovanou smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), „není dostatečně určitý a nelze z něho vyvodit povinnost žalované“ provést požadované stavební úpravy.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží.
Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - vyšel z následujícího zjištění.
Dne 3. 11. 2006 uzavřelo osm subjektů, mezi nimiž byli žalobce na straně občanských sdružení a žalovaná na straně „H-projektu“, deklaraci porozumění. V jejím článku 5 se žalovaná a Moravskoslezský kraj zavázaly, že „v rámci svých příslušných kompetencí v projektu splní všechny podmínky a kompenzační opatření uvedené v příslušném stanovisku Ministerstva životního prostředí k dokumentaci vyhodnocení dopadu na životní prostředí projektu … ze dne 5. 5. 2006 (stanovisko EIA), týkající se výstavby a provozu závodu a výstavby technické a dopravní infrastruktury v průmyslové zóně.“ Oba zmíněné subjekty přislíbily implementovat doporučení obsažená ve stanovisku EIA, „jak je blíže uvedeno v Příloze 1 této Deklarace . “ V příloze 1 (označené jako „EIA – konečné podmínky záměru“ ) žádné bližší specifikace závazků článku 5 deklarace uvedeny nebyly a příloha nevymezovala povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Pro fázi přípravy stavby byly technické parametry odlučovačů ropných látek obsaženy ve stanovisku EIA z 5. 5. 2006 (bod 11). Magistrát města Frýdku - Místku, odbor životního prostředí, vydal 30. 5. 2007 rozhodnutí, jímž povolil stavbu vodního díla „H-projekt“, sekce 10 venkovní plochy (SO 1032 otevřený příkop a SO 1033 rozvod potrubí na dešťovou vodu, povolení nakládání s povrchovými vodami spočívající v odvádění povrchové vody z ploch areálu HMMC vodními díly SO 1032 a SO 1033). Pod bodem 12 uvedeného rozhodnutí vymezil nejvyšší koncentraci NEL na odtocích z odlučovačů ropných látek (0,2 mg/l). Rozhodnutím z 8. 12. 2008, č.j. OŽPaZ/7813-2/2008/Spr/231.2, povolil Magistrát města Frýdku - Místku, odbor životního prostředí, užívání stavby vodního díla „H-projekt“, sekce 10; stavba byla provedena v souladu se stavebním povolením a ověřenou projektovou dokumentací, v níž byly schváleny před dokončením drobné změny.
Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Napadením skutkového závěru soudů obou stupňů, podle něhož deklarace porozumění z 3. 11. 2006 jakožto vícestranný právní úkon neobsahuje povinnost žalované vybavit odlučovače ropných látek sorpčním dílem určité kvality (nejde tedy o právní závěr neplatnosti /části/ právního úkonu z důvodu neurčitosti ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák.), založil žalobce kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem výhradně na zpochybnění skutkových zjištění; má za to, že z provedeného dokazování vyplývá opak. Jinak řečeno, předestírá-li odlišné skutkové závěry (týkající se obsahu konkrétního ustanovení deklarace), které následně právně hodnotí jinak než odvolací soud (vyvozuje právní závaznost tohoto ustanovení), nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu vymezeného v §241 odst. 3 o.s.ř., který není s to přípustnost dovolání založit (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, §241a odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Z tohoto úhlu pohledu jsou proto bezcenné výtky týkající se „nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu“ (ve smyslu ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř.), „neúplného zjištění skutkového stavu“ a „neprovedení navržených důkazů“ .
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud - aniž se zabýval dalšími námitkami týkajícími se charakteru deklarace porozumění, konfliktu práva smluvního s rozhodnutími správních orgánů a promlčení práva na plnění - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 3, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.000,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 273,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. srpna 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu