ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.911.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 911/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Mgr. R. P. , zastoupeného Mgr. Martinem Supem, advokátem se sídlem v Praze 9, Tikovská 2198/14, proti žalované CONMACO PROSEK s. r. o. se sídlem v Praze 1, Charvátova 1988/3, identifikační číslo 26779366, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o bezplatné odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 196/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 14 Co 234/2010-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Šafránkové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V situaci, kdy rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení (natož břemeno důkazní) o existenci vad bytové jednotky, nemůže být otázkou zásadního právního významu, zda v důsledku „nedělitelnosti předmětu převodu vlastnického práva“ k bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu ke společným částem domu a pozemku, na němž je dům umístěn, se smluvní záruka vztahuje i na společné části domu a spoluvlastnický podíl k pozemku, je-li poskytnuta prodávajícím jen na bytovou jednotku, a zda lze smluvně vyloučit „nedělitelnost“ vlastnictví bytové jednotky a společných částí domu, popř. spoluvlastnického vztahu k pozemku tím, že prodávající poskytne delší smluvní záruku (nad rámec zákona) jen na bytovou jednotku a nikoli již na spoluvlastnický podíl ke společným částem domu, v němž je bytová jednotka umístěna; jakkoli jejich vyjasnění může mít pro žalobce význam, řešení těchto otázek není způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou námitky žalobce, že žalovaná byla o výskytu vad vyrozumívána Společenstvím vlastníků K. 780 i jednotlivými vlastníky bytových jednotek již od roku 2006, a že odvolací soud pominul, že dosud nedošlo k předání společných částí domu prodávajícím. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Odkazuje-li žalobce v dovolání na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, jeho právní závěry na souzenou věc nedopadají, neboť smluvní záruka v rozsahu 36 měsíců byla poskytnuta nejen na bytovou jednotku, ale i na spoluvlastnický podíl ke společným částem domu a k pozemku; navíc se uvedené rozhodnutí vymezovalo k aplikaci §597 obč. zák. vůči úpravě podle §622 obč. zák.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o . s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §8 odst. 1, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.000,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 273,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu