ECLI:CZ:NS:2013:33.ND.126.2012.1
sp. zn. 33 Nd 126/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně DSV Road a. s. se sídlem Dobrovíz, U Trati 224, identifikační číslo: 257 14 465, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Hrabová, Místecká 329/258, proti žalované MINDFUTURE LIMITED se sídlem Unit 2 Minton Place, Victoria Road, Bicester, Oxfordshire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o 12.650,- EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 15/2012, o určení místní příslušnosti takto:
Neurčuje se, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 15/2012.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou, podanou dne 9. 2. 2012 u Městského soudu v Praze, domáhala po žalované zaplacení částky 12.650,- EUR s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, jež žalovaná získala na její úkor.
Městský soud v Praze, aniž vyslovil místní nepříslušnost, přípisem ze dne 20. dubna 2012 předložil spis Nejvyššímu soudu, aby určil, který soud věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V posuzovaném případě jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žaloba směřuje proti právnické osobě se sídlem na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Je proto třeba se nejprve zabývat otázkou, zda posuzovaná věc patří do pravomoci soudů České republiky, tedy zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí stanovené v §11 odst. 3 o. s. ř. (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 1. 3. 2005, ve věci C-281/02 Owusu, ECR I-1383; nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, ve věci C-327/10 Hypoteční banka a.s. proti U. M. L., ECR I-00117).
Z obsahu spisu vyplývá, že spor je veden o vydání bezdůvodného obohacení, jež měla žalovaná získat na úkor žalobkyně tím, že jí žalobkyně za tytéž služby poskytnuté na základě smlouvy zaplatila sjednanou cenu nedopatřením dvakrát. V uvedené smlouvě si strany sjednaly (bod 6.8), že „Táto zmluva je riadená a regulovaná zákonmi Slovenskej Republiky a v prípade súdného sporu je povolaný príslušný súd Zákazníkom“ (žalobkyně). Smluvní strany si tedy pro spory ze smlouvy ze dne 13. 4. 2011 sjednaly prorogační doložku ve prospěch českých soudů.
Po přistoupení České republiky do Evropské Unie (1. května 2004) vstoupilo i na území České republiky v platnost Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úřední věstník Evropské Unie L 012, 16. ledna 2001, s. 0001 - 0023, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 19, svazek 04, s. 42 - 64) - dále jen „nařízení Brusel I“ - jež v článku 23 upravuje možnost stran, z nichž alespoň jedna má bydliště (sídlo) na území členského státu, uzavřít dohodu, podle níž v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu. V takovém případě je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Je tedy zřejmé, že účastnice si sjednaly ve smyslu článku 23 nařízení Brusel I pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost soudů České republiky.
V rozhodnutí ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněném pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „v režimu Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu“. Jinak řečeno, pravidlo příslušnosti v článku 24 nařízení Brusel I převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle článku 23 nařízení Brusel I (srovnej též Simon, P. In Drápal, L. - Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 2964 a násl. s.; rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci Elefanten Schuh GmbH v. Pierre Jacqmain, 150/80, ECR 1981, str. 1671, nebo Důvodová zpráva /Explanatory Memorandum/ Komise, Úřední věstník Evropské Unie, C 376 E, 28/12/1999 str.- 0001 0017). Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle článku 24 nařízení Brusel I, může soud prvního stupně zkoumat podmínky (mezinárodní a místní) příslušnosti a postupovat podle okolností případu např. podle §11 odst. 3 o. s. ř. (k problematice nepřesnosti překladu článku 24 nařízení Brusel I srovnej např. Simon, P., Šuk, P.: Záludnosti gramatického výkladu Nařízení Brusel I v jeho českém překladu, Právní Fórum, 2007, číslo 11, s. 391-395).
Jelikož v posuzované věci nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti uvedených v článku 22 nařízení Brusel I, bylo povinností soudu prvního stupně nejprve doručit žalobu žalované; tento postup však soud prvního stupně nedodržel a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. dříve, než umožnil žalované založit (mezinárodní a místní) příslušnost podle článku 24 nařízení Brusel I.
Protože v dané věci nebyly splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud nemohl určit místně příslušný soud k projednání a rozhodnutí věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu