ECLI:CZ:NS:2013:33.ND.291.2012.1
sp. zn. 33 Nd 291/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce prof. RNDr. Z. S., CSc. , proti žalovanému prof. Ing. R. Z., DrSc. , zastoupenému JUDr. Jánem Matejkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, U Dubu 120, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 5392/2011, o vyloučení soudkyně, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romana Vostrejšová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Co 31/2012.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 17. 3. 2012 (doplněným podáními ze 24. 3. 2012, 10. 4. 2012, 20. 4. 2012, 27. 4. 2012, 27. 5. 2012, 27. 6. 2012 a 22. 7. 2012) žalobce vznesl námitku podjatosti JUDr. Romany Vostrejšová, soudkyně Vrchního soudu v Praze, kterou zdůvodnil tím, že uvedená soudkyně dříve jako soudkyně Městského soudu v Praze rozhodovala v jiné, jeho se bezprostředně nedotýkající, soudní při stran korespondence s emigrantem Doc. Dr. D. P., která skončila „dvojnásobně zmatečním rozsudkem“ a dodal, že „pokud by měla nastat situace, že by týž soudce postupem v jiné věci měl sám zviditelňovat takovouto dvojzávadnost nějakého svého dřívějšího rozsudku, nutně dochází ku konfliktu zájmů a tím k podjatosti.“ Dále námitku odůvodnil tím, že „při nedávném projednávání jeho odvolání 3 Co 43/2011 a 3 Co 55/2011se řečený problém podjatosti stal relevantím, a proto žádá, „aby žádná z dalších položek žalobní kaskády ASANACE-2 už nebyla na VS-P touto podjatostí kontaminována.“
Ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti JUDr. Romana Vostřejšová uvedla, že k posuzované věci ani k účastníkům řízení ani jejich zástupcům nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o její nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenované soudkyně; ta - jak vyplývá z jejího vyjádření - nemá k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Námitka podjatosti uplatněná žalobcem je založena výhradně na okolnostech, které podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem vyloučení soudkyně být nemohou.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 31/2012 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu