ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1306.2013.2
sp. zn. 4 Tdo 1306/2013-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného Z. S. a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 10/2012, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 T 10/2012, byl obviněný Z. S. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 17. 6. 2012 v přesně nezjištěné době od 1.00 hod. do 5.00 hod. v obci S. S., okr. T., zneužil toho, že nezl. E. H., na oslavě narozenin jeho ženy J. S., vypila přesně nezjištěné množství piva a likéru Squash a několikrát si potáhla z marihuanové cigarety, když tento alkohol a marihuanu jí společně s J. S. umožnili konzumovat, a v důsledku toho se nezl. E. H. přivedla do zjevného stavu opilosti a ovlivnění drogou a nemohla obviněnému klást účinně odpor, v tomto stavu jí pak v průběhu noci nejprve v kuchyni jím užívaného bytu ve 2. patře bytového domu ve S. S. stahoval tričko a osahával ji na břiše, následně, když nezl. E. H. v dětském pokoji v důsledku opilosti a únavy usnula, vysvlékl sebe i ji a lehl si na ni, kdy využil toho, že nezl. E. H. hluboce spala, nehýbala se a nebránila se mu, když došlo k úplnému ztopoření penisu, zasunul jí penis do pochvy a pohyboval s ním uvnitř až do chvíle, kdy nezl. E. H. ze spánku procitla, začala jej od sebe odstrkovat a žádala ho, aby šel pryč, teprve po její opakované žádosti tohoto jednání zanechal, aniž by u něj došlo k ejakulaci, a odešel do vedlejšího pokoje, přičemž činu se dopustil přesto, že věděl, že nezl. E. H. je teprve 14 let a ža v danou chvíli nebyla v důsledku požití alkoholu, marihuany a následného hlubokého spánku ve stavu, kdy by mu byla schopna dát najevo svůj odpor proti jeho jednání a bránit se mu.
Za uvedené jednání byl obviněný Z. S. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl k výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 T 10/2012, podal obviněný Z. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a v navazujícím výroku o způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný Z. S. při nezměněném výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku odsuzuje podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon se podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, podal dovolání obviněný Z. S. a v jeho neprospěch také nejvyšší státní zástupce.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání namítl, že jednání popisované před soudy obou stupňů dle provedeného dokazování nenaplňuje v dostatečné míře znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel dále vytknul, že se soudy nevypořádaly s otázkou vědomí a vůle obviněného, tj. jeho srozumění s tím, že se poškozená osoba nemůže bránit jeho útoku a s tímto vědomím s ní vykonat pohlavní styk. Dále obviněný nesouhlasí se závěrem, že došlo k pohlavnímu styku ve spánku nezletilé, když výše uvedené vychází pouze z výpovědi poškozené. Dále namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 16. 9. 2013 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr ohledně aplikace moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je věcně nesprávný, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci tohoto výjimečného institutu. Použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je omezeno pouze na případy, kdy pro okolnosti případu nebo poměry pachatele trest uložený v rámci trestní sazby by byl nepřiměřeně přísný, použití tohoto moderačního ustanovení je proto výjimkou. Vždy je třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné podmínky k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby. V dané trestní věci nelze identifikovat žádné konkrétní okolnosti případu, které by odůvodňovaly mírnější náhled na závažnost jednání obviněného, přičemž ani jeho poměry nejsou takové kvality, aby k nim mohlo být přihlíženo postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak v trestní věci obviněného je možné poukázat na okolnosti zvyšující závažnost jeho jednání. Pokud jde o alkohol, který byl důvodem odbrzdění zábran obviněného, ke kterému přihlédl soud jako k okolnosti, která by měla působit v jeho prospěch, nelze uvedenou okolnost v žádném ohledu vykládat ve prospěch obviněného. Stav podnapilosti nemůže zmírnit náhled na jednání obviněného, neboť i v tomto stavu byl povinen korigovat své sexuální chování vůči nezletilé. Odvolací soud zjevně podcenil závažnost samotného skutku. Obviněný Z. S. se sám přivedl do stavu středně těžké opilosti, která zapříčinila nepodstatné snížení jeho ovládacích schopností. Obviněný však není na alkoholu závislý, takže mu nic nebránilo, aby se jeho požívání vyvaroval a volními vlastnostmi jej korigoval. Požitý alkohol bezpochyby působil na chování a jednání obviněného, avšak skutečnost, že k sexuálně motivovanému trestnému činu došlo v rámci oslavy narozenin, při které se podával alkohol, a to i nezletilé poškozené, nemůže být v žádném případě důvodem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Rovněž nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
I.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitkou, kterou nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání, je námitka proti výroku o trestu, který byl uložen pod dolní hranici sazby.
Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestným zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici tímto zákonem stanovené. Ustanovení §58 tr. zákoníku je nazváno „Mimořádné snížení trestu odnětí svobody“. Z toho logicky vyplývá, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé spodní hranici sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam.
V posuzované věci se důvodem aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku stalo to, že sám obviněný byl v době spáchání skutku ve stavu středně těžké opilosti, pro kterou měl sníženy ovládací schopnosti, dle posudku znalce není dissociální osobností, prognóza jeho resocializace je příznivá a obviněný má naději poučit se trestem a převýchovným tlakem. Dále bylo při posouzení osobních poměrů obviněného vzato v úvahu, že nebyl soudně trestán, žil spořádaným rodinným životem a řádně se staral o jeho pět dětí. Soud druhého stupně z uvedeného dovodil, že by u obviněného bylo použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem v §185 odst. 3 nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Odvolací soud odůvodnil rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku okolnostmi případu i poměry pachatele, když takový postup zákon připouští. Je však třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Těmi jsou okolnosti případu nebo poměry pachatele, případně obojí, při jejichž splnění by použití zákonem stanovené trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň. Nezbytné je i náležité odůvodnění výjimečného postupu soudu podle §58 odst. l tr. zákoníku. V daném případě okolnosti případu ani poměry obviněného nejsou nijak výjimečné v tom smyslu, že by odůvodňovaly mimořádné snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Zákonodárce již tím, že u trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku stanovil dolní hranici zákonné trestní sazby na 5 let, vyjádřil vyšší společenskou škodlivost tohoto trestného činu. Trest uložený v mezích zákonné trestní sazby tak nelze vnímat jako nepřiměřeně přísný.
Nejvyšší soud se ztotožňuje s argumentací nejvyššího státního zástupce, že pokud jde o skutečnost, že obviněný se činu dopustil ve stavu středně těžké opilosti, pro kterou měl sníženy ovládací schopnosti, nelze této okolnosti přikládat větší význam ani z hlediska samotného skutku ani z hlediska osoby obviněného. Je zřejmé, že požitý alkohol působil na chování a jednání obviněného a to tak, že odbrzdil jeho volní chování a způsobil, že obviněný ztratil jakékoli morální zábrany. Skutečnost, že k sexuálně motivovanému trestnému činu došlo v rámci oslavy narozenin, při které se podával alkohol, a to i nezletilé poškozené, však nemůže být v žádném případě důvodem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Je třeba podotknout, že obviněný se sám přivedl do stavu středně těžké opilosti, avšak není osobou na alkoholu závislou, takže mu nic nebránilo, aby se požívání alkoholu vyvaroval, případně aby ovlivnil požité množství. Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze nepostupoval v odvolacím řízení v souladu se zákonem, neboť použitím ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nedodržel zásadu proporcionality, když skutečnosti, že obviněný nebyl soudně trestán, žil spořádaným rodinným životem a řádně se staral o jeho pět dětí, že dle posudku znalce není dissociální osobností a prognóza jeho resocializace je příznivá, jakož i to, že se činu dopustil ve stavu středně těžké opilosti, ve vztahu k dalším okolnostem (pohlavní styk započal a soulož vykonal na spící poškozené, která navíc byla nezletilá, využil ovlivnění poškozené alkoholem a marihuanou, předmětného jednání zanechal až po důraznější výzvě poškozené) výrazně přecenil. Lze tedy uzavřít, že žádný z argumentů odvolacího soudu není způsobilý odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku nejvyššího státního zástupce důvodnou.
Po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení je Vrchní soud v Praze vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius). Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
II.
Obviněný Z. S. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Z. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozené nezletilé E. H.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, mezi nimiž měly zásadní význam výpověď poškozené E. H., znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, psychologie a dětské psychiatrie, výpovědi znalců z uvedených odvětví, výpovědi svědka F. A., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie k osobě obviněného. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný v rámci své obhajoby uváděl, že k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou došlo z její strany dobrovolně, již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal