ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1315.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1315/2013-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného P. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 26/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, byl obviněný P. N. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 30. 10. 2011 v 16.15 hodin, v katastrálním území obce K., na okrese V., na lesní cestě zvané „T.“, mezi silnicí a obcí L., řídil ve směru na obec L. osobní motorové vozidlo tovární značky Daewoo Tico, z majetku M. S., ačkoli mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 6 T 28/2002, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2002, vysloven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 5 let, který končil dne 26. 12. 2011, kdy mu ihned započal běžet další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 5 let, tedy do 26. 12. 2016, uložený rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 6 T 439/2001, s nabytím právní moci dne 20.5.2002, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov, Obvodního oddělení policie Slavkov u Brna, které nepředložil žádné osobní doklady k prokázání své totožnosti a úmyslně nepravdivě se vydával za osobu J. J., jehož osobní údaje včetně údajů jeho příbuzných, které mu z minulosti byly známé, uvedl za účelem svého ztotožnění této hlídce Policie ČR, následkem čehož byl J. J. oznámen příslušnému správnímu orgánu při Městském úřadě Slavkov u Brna pro přestupek podle §53 odst. 1 písm. g) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, poté příkazem Městského úřadu Slavkov u Brna, odboru životního prostředí, ze dne 22. 12. 2011, č.j. ŽP/22605-11/5752-11/Kam, i tímto přestupkem uznán vinným a postižen uložením pokuty ve výši 2.000,- Kč, následně z místa této kontroly pak předmětným vozidlem v 17.00 hodin odjel za doprovodu uvedené hlídky Policie ČR do obce Lovčičky, okres Vyškov.
Za uvedené jednání a za sbíhající se přečiny podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 T 111/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 428/2012, byl obviněný P. N. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 T 111/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 428/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, podal obviněný P. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, podal následně obviněný P. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným (jak je popsáno ve výroku soudu) nevykazuje všechny obligatorní znaky přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak to dovodily soudy obou stupňů. Dle názoru dovolatele nebyla přiměřeně posouzena intenzita újmy způsobené J. J., když z provedeného dokazování nelze činit závěr o tom, že by jmenovanému způsobil vážnou újmu na jeho právech. Dále uvedl, že s přihlédnutím k prohlášení J. J. o tom, že mu jednáním obviněného žádná vážná újma nevznikla, se v daném případě nejedná o skutek soudně postižitelný, proto měl být pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zproštěn obžaloby.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, a vrátil věc Okresnímu soudu ve Vyškově k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. N.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že předmětný skutek nevykazuje všechny obligatorní znaky přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyla přiměřeně posouzena intenzita újmy způsobené J. J.
V ustanovení §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je uvedeno, že se trestného činu poškození cizích práv dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech a uvede někoho v omyl.
Naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv je podmíněno způsobením vážné újmy a podvodným jednáním, v konkrétním případě spočívajícím v uvedení v omyl. Není třeba zdůrazňovat, že subjekt uvedený v omyl a subjekt, jemuž byla způsobena vážná újma na právech, nemusí být identické. Právy se zde rozumějí veškerá nemajetková práva (majetková práva jsou chráněna ustanoveními §209 až 212 tr. zákoníku o různých typech majetkových podvodů) a to jak jednotlivých osob (fyzických i právnických), tak i kolektivních orgánů nebo státu. Zda jde o vážnou újmu na právech, je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména s přihlédnutím k tomu, o jaké právo a v jaké oblasti společenských vztahů šlo, jaká byla intenzita újmy na zasaženém právu či právech a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek na právech lehce nebo obtížně odstranitelný, a jaká byla intenzita takového následku.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že soudy srozumitelně popsaly subjekt uvedený v omyl, jakož i subjekt, jemuž byla způsobena újma na právech, a rovněž podrobně vyložily, proč bylo jednání obviněného P. N. kvalifikováno též jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale také to, v čem spočívala vážná újma na právech a komu byla způsobena. Z obsahu trestního spisu bylo rovněž zjištěno, že příkazem Městského úřadu Slavkov u Brna, odboru životního prostředí, ze dne 22. 12. 2011, č.j. ŽP/22605-11/5752-11/Kam, byla J. J. (za jednání ze dne 30. 10. 2011, kterého se nedopustil) uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč. Nutno uvést, že intenzita škodlivého následku rozhodně nebyla v posuzovaném případě zanedbatelná, neboť poškozený J. J. se proti výše uvedenému příkazu Městského úřadu Slavkov u Brna musel bránit pomocí opravných prostředků, které měl k dispozici. Pokud by tak neučinil, měl by v záznamu o přestupcích evidován záznam o přestupku, který nespáchal, a v případě neuhrazení výše uvedené pokuty by mohlo dojít např. i k exekučnímu řízení. Lze tedy dovodit, že charakter újmy mělo již to, že poškozený byl nucen řešit nastalou situaci, přestože se inkriminovaného jednání nedopustil ani mu nebyl přítomen. Pro úplnost zbývá dodat, že poškozený J. J. podal dne 27. 12. 2011 na obviněného trestní oznámení z důvodu, že mu byla způsobena újma a cítil se být na svých právech poškozen, přičemž prohlášení J. J. při hlavním líčení dne 27. 6. 2012 o tom, že mu jednáním obviněného žádná vážná újma nevznikla (vzhledem k tomu, že uloženou pokutu nemusel uhradit, neboť byla dodatečně zrušena), nemá na posouzení trestní odpovědnosti obviněného žádný vliv. Při posouzení uplatněné právní námitky proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byly naplněny.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný P. N. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal