ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1041.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1041/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2013 o dovolání, které podala obviněná M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 4 To 249/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 180/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 4 T 180/2011, byla obviněná M. T. uznána vinnou trestným činem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2010). Za to a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009, (dále jen „tr. zákon“), jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 2 T 214/2010, byla odsouzena podle §248 odst. 3 a §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zákona byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zákona jí soud uložil povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradila způsobenou škodu. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávání činnosti spojené s vedením účetnictví v trvání pěti roků. Současně soud zrušil podle §35 odst. 2 tr. zákona výrok o trestu vyslovený shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 4 To 249/2012, tak, že je zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ivo Kuběny. Směřovala je proti zamítavému výroku odvolacího soudu a proti výrokům o vině a trestu vysloveným rozsudkem nalézacího soudu. Svůj mimořádný opravný prostředek opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná v podstatě odmítla oprávněnost svého trestního postihu za převod části nemovitého majetku na svou dceru, jíž měla podle soudů provést z obavy před možností věřitele uspokojit svou pohledávku vůči ní právě z tohoto majetku. Svůj názor založila na tvrzení, že nebyla naplněna jedna z podmínek trestnosti činu, kterou je závazkový vztah mezi pachatelem a poškozeným subjektem. Odkázala na okamžik posuzovaného převodu nemovitosti, který předcházel termínu zahájení trestního stíhání ve věci, v níž byla řešena právě otázka vzniku závazku obviněné vůči poškozené obci H. u O. Bylo proti ní vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry, jehož se měla dopustit právě ke škodě obecního majetku. Dlouhodobě plánovala, že část domu převede na svou dceru, která nemovitost užívala a podílela se na její rekonstrukci a hlavním důvodem majetkové dispozice byl její zhoršující se zdravotní stav. Zdůraznila, že žádným z provedených důkazů nebyla existence závazkového vztahu mezi ní a obcí H. u O. prokázána. Vadou hmotně právního posouzení je podle obviněné též nedostatek subjektivní stránky, který dovodila opět z neexistence závazkového vztahu. Připomněla, že ihned po svém odsouzení za zpronevěru začala poškozené obci splácet náhradu škody. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněná M. T. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinila tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněné obsahuje v podstatě zcela shodné výhrady uplatněné již v jejím odvolání, na něž krajský soud reagoval a přesvědčivým způsobem vysvětlil jejich nedůvodnost. Nejvyšší soud tudíž z důvodu opakujících se námitek, s nimiž se soudy vypořádaly, nepřistoupil k přezkumu rozhodnutí napadených dovoláním podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř., ale v souladu se svou judikaturou dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha).
Dovolání (shodně jako odvolání a dosavadní obhajoba obviněné) mylně vychází z názoru, že závazek vrátit zpronevěřené finanční prostředky vznikl obviněné až v době, kdy proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zákona. Současně tímto okamžikem si teprve mohla uvědomit svou povinnost nahradit škodu, kterou svou protiprávní činností způsobila. Těmito argumenty sice dovolatelka mohla naplnit hmotně právní povahu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňuje existenci objektivní i subjektivní stránky přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, avšak odporuje jimi hmotně právní úpravě příslušných ustanovení občanského práva hmotného.
Obviněná byla již pravomocně odsouzena za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, a to již výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně. Tohoto trestného činu se dopustila ve stručnosti tím, že v období od srpna roku 2003 do dubna roku 2008, tedy téměř pět let jako účetní obce H. u O. si pro svou potřebu z finančních prostředků, které jí byly svěřeny, postupně převedla částku ve výši 871.059,90 Kč na vlastní bankovní účty tak, že nepravdivě vyplňovala účetní dokumenty, čímž způsobila obci H. u O škodu v uvedené výši. Jak již správně uvedl Krajský soud v Ostravě na str. 3 svého usnesení, ke vzniku závazkového vztahu mezi obviněnou M. T. a obcí H. u O. došlo již v době, kdy se úmyslně dopustila zpronevěry ke škodě svého zaměstnavatele – obce H. u O. To znamená, že si byla vědoma své povinnosti vrátit, co si neoprávněně přisvojovala ve svůj prospěch na úkor obecního majetku. Jestliže následně odstranila svůj v podstatě jediný majetek, z něhož mohl být věřitel uspokojen (poškozená obec), jednala nutně srozuměna s tím, že její závazek nejen již existuje, ale že nevlastní jiné prostředky, jimiž by mohla splnit svou povinnost nahradit škodu způsobenou vlastním protiprávním jednáním. V tomto směru se Nejvyššímu soudu jeví závěr soudů o nepřímém úmyslu spáchat přečin poškození věřitele v nepřímém úmyslu /viz §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku/ jako výrazně prospěšný pro obviněnou, neboť zjištěné okolnosti nasvědčují spíše jejímu přímému úmyslu způsobit následek předvídaný citovaným ustanovením §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž v souladu s názorem odvolacího soudu nemá žádnou pochybnost o naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Závazkový vztah mezi obviněnou a obcí H. u O. vznikl totiž ze škody, kterou způsobila svým protiprávním jednáním spočívajícím v neoprávněném přisvojování finančních prostředků z majetku obce po dobu, kdy vykonávala funkci účetní v letech 2003 až 2008, jak bylo uvedeno. Právní skutečností, která byla právním důvodem vzniku závazkového právního vztahu mezi obviněnou a jejím tehdejším zaměstnavatelem, se stalo způsobení škody, k níž došlo porušením právní povinnosti a není rozhodné, zda obviněná jednala pouze v rozporu s trestním právem nebo současně také v rozporu s pracovní smlouvou či obecnými povinnostmi zaměstnance viz §§301 písm. d) a 250 odst. 1 zákoníku práce. Závazek k náhradě škody, jehož právní důvody vzniku jsou upraveny v §489 občanského zákoníku a platí i pro obchodní závazky a závazky v pracovně právních vztazích, ve věci obviněné M. T. zcela evidentně nastal v době předcházející majetkové dispozici, jež se stala předmětem trestního stíhání obviněné zahájeného „až“ dne 26. 10. 2010.
Z těchto důvodů proto nemají pro rozhodnutí ve věci zásadní význam důkazy, z nichž nalézací soud např. zjišťoval, zda obviněná mohla číst článek v místních novinách o trestné činnosti, kterou sama spáchala. Navíc většina slyšených svědků – členů kontrolního výboru obce a dalších zaměstnanců – potvrdila, že nedostatky v pracovní činnosti obviněné byly s ní nejprve projednávány již na podzim roku 2009, vše bylo nakonec završeno podáním trestního oznámení dne 8. 4. 2010. Dokazování tak zcela jasně svědčí o tom, že obviněná nejpozději na podzim roku 2009 věděla, že dochází k prověřování její účetní práce za uplynulá léta a reálně tak hrozí odhalení její trestné činnosti. Pro naplnění subjektivní stránky ve vztahu k poškození věřitele bylo však stěžejní její vědomí, že se dopustila protiprávního jednání, které bude odhaleno, a reálně tak hrozilo, že se věřitel bude domáhat navrácení toho, co si k jeho škodě obviněná neoprávněně přisvojila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně proto nejsou zatížena vadami, které obviněná ve svém dovolání vytkla, a skutková zjištění byla soudy ve věci rozhodujícími správně právně posouzena.
Nejvyšší soud ze stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) mohl jen doplnit odkaz na příslušná ustanovení hmotně právní úpravy civilního a pracovního práva, jejíž použití bylo soudy správně uplatněno, především Krajským soudem v Ostravě také vyloženo. Dovolání obviněné M. T. proto Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. října 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová