ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1056.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1056/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2013 o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 10 To 131/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 200/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 T 200/2009, byl obviněný P. H. uznán vinným pod body l), 2) pokusem trestného činu poškozování věřitele podle §8 odst. 1 k §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že
1) jako jediný jednatel společnosti Lidové byty, s. r. o., IČ: 27578186, se sídlem Kolín IV, U Křižovatky 608, v zastoupení zmocněným společníkem této společnosti J. S. , uzavřel v období od 29. 1. 2007 do 31. 5. 2007 s poškozenými J. D. , P. D. , V. M. , a J. T. , smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky, které měly být součástí projektu společnosti Lidové byty, s. r. o., výstavby bytových domů v Č. B. , P. ul. , s termínem dokončení do 31. 5. 2008, v souladu s uzavřenými smlouvami vyinkasoval od J. a P. D. zálohu 518.400,- Kč, od V. M. zálohu 154.344,- Kč, a od J. T. zálohu 417.600,- Kč, tedy zálohy v celkové výši 1.090.344,- Kč, avšak výstavbu bytových domů ve stanoveném termínu ani do současné doby nezahájil, v měsíci únoru 2008 poškozená J. T. písemně odstoupila od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky a z poskytnutých záloh jí byla vrácena pouze část zálohy ve výši 117.600,- Kč, kdy následně v měsíci srpnu 2008 inicioval se zbývajícími poškozenými uzavření dohod o odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky, v nichž se zavázal klientům vrátit zpět celé zálohy nejpozději do 30. 9. 2008, přičemž s vědomím, že těmto závazkům nedostojí, uzavřel dne 11. 8. 2008, tedy ještě v době před splatností vzniklých pohledávek, v Č. B. , okr. K. , kupní smlouvu, kterou prodal nemovitý majetek společnosti Lidové byty, s. r. o., a to pozemky st. ... o výměře 100 m2 zastavěná plocha a nádvoří a budovy bez č. p. – prům. objekt – umístěné na pozemku st. ..., pozemek č. ....... o výměře 955 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek č. ....... o výměře 2694 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha a pozemek č. ....... o výměře 118 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, vše na LV č. ....... pro obec a k. ú. Č. B. , na nichž měla výstavba probíhat, společnosti Bytovky, a. s., IČ: 27920470, se sídlem Hradec Králové, Pražská Třída 686, v níž je předsedou představenstva, za kupní cenu 3.013.550,- Kč, čímž zmařil uspokojení svých věřitelů, kteří tak ani částečně nemohli dosáhnout uspokojení svých splatných pohledávek, neboť jediný majetek použitelný k uspokojení věřitelů ze společnosti odčerpal s vědomím, že vůči této společnosti nebudou moci věřitelé své pohledávky uplatnit, protože na ni dluhy vůči nim nepřevedl, a že mu jiný hodnotný majetek k jejich uspokojení nezbyl, čímž způsobil poškozeným J. a P. D. , škodu ve výši 518.000,- Kč, V. M. , škodu ve výši 154.344,- Kč a J. T. , škodu ve výši 300.000,- Kč, tedy celkovou škodu ve výši 972.744,- Kč,
2) že v období od 17. 3. 2007 do 3. 3. 2008 uzavřel jako jediný jednatel společnosti Lidové byty, s. r. o., IČ: 27578186, se sídlem Kolín IV, U Křižovatky 608, v zastoupení zmocněným společníkem této společnosti J. S. , uzavřel v období od 17. 3. 2007 do 3. 3. 2008 s poškozenými S. V. , a B. V. , V. P. , O. R. , M. S. , O. K. , Ľ. Ž. , a K. S. , smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky, které měly být součástí projektu společnosti Lidové byty, s. r. o., výstavby bytových domů v Č. B. , P. ul. , s termínem dokončení do 31. 5. 2008, v souladu s uzavřenými smlouvami vyinkasoval od S. a B. V. zálohu 62.000,- Kč, od V. P. zálohu 457.162,- Kč, od O. R. zálohu 158.050,- Kč, od M. S. zálohu 364.932,- Kč, od O. K. zálohu 395.343,- Kč, od L. Ž. zálohu 104.640,- Kč a od K. S. zálohu 154.344,- Kč, tedy zálohy v celkové výši 1.696.471,- Kč, avšak výstavbu ve stanoveném termínu nezahájil, v měsíci srpnu 2008 inicioval s poškozenými uzavření dohod o odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky, v nichž se zavázal klientům vrátit celé zálohy nejpozději do 30. 9. 2008, přičemž s vědomím, že těmto závazkům nedostojí, uzavřel dne 11. 8. 2008, tedy ještě v době před splatností vzniklých pohledávek, v Č. B. kupní smlouvu, kterou prodal nemovitý majetek této společnosti, a to pozemky st. ..... o výměře 100 m2 zastavěná plocha a nádvoří a budovy bez č. p./č. e. prům. objekt – umístěné na pozemku st. ....., pozemek č. ........ o výměře 955 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek č. ........ o výměře 2694 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha a pozemek č. ........ o výměře 118 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, vše na LV č. ..... pro obec a k. ú. Č. B. , na nichž měla výstavba probíhat, společnosti Bytovky, a. s., IČ: 27920470, se sídlem Hradec Králové, Pražská Třída 686, za kupní cenu 3.013.550,- Kč, splatnou nejpozději do 31. 12. 2010, v níž figuruje ve statutárním orgánu jako předseda představenstva, čímž zmařil uspokojení svých věřitelů, kteří tak ani částečně nemohli dosáhnout uspokojení svých splatných pohledávek, neboť jediný majetek použitelný k uspokojení věřitelů ze společnosti odčerpal s vědomím, že vůči této společnosti nebudou moci věřitelé své pohledávky uplatnit, protože na ni dluhy vůči nim nepřevedl, a že mu jiný hodnotný majetek k jejich uspokojení nezbyl, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 1.696.471,- Kč.
Za pokus tohoto trestného činu byl obviněný P. H. odsouzen podle §256 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků. Podle §58 odst. l a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu odnětí svobody odložen na zkušební dobu ve výměře 3 (tří) roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. S. , se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného P. H. , rozhodl usnesením ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 10 To 131/2013, tak, že podle §256 tr. ř. toto odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 10 To 131/2013, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 T 200/2009, podal obviněný P. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Matějíčka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v úvodu předeslal, že dovoláním napadá rozsudek soudu prvního stupně a potažmo předmětné usnesení odvolacího soudu v otázce posouzení jeho trestní odpovědnosti, konkrétně pak v posouzení subjektivní stránky přečinu pokusu trestného činu poškozování věřitele podle §8 odst. 1 tr. zákoníku, §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (pozn. správně mělo být dovolatelem uváděno trestního zákona, nikoliv trestního zákoníku).
Dovolatel konkrétně namítal, že skutkovým zjištěním je v této věci závěr, že spol. Lidové Byty, s. r. o., uzavřela s poškozenými smlouvy o smlouvách budoucích, jejichž součástí bylo i ujednání o postupném splácení záloh, které poškození zaplatili, a ustanovení o vrácení záloh pro případ odstoupení od smlouvy. Nepochybné je to, že došlo ze strany klientů k odstoupení od smluv a že spol. Lidové byty, s. r. o., prodala spol. Bytovky, a. s., nemovitosti, na kterých měla výstavba bytových domů probíhat, a které byly jediným větším majetkem spol. Lidové byty, s. r. o. Skutkovým zjištěním je však také nepochybně to, co způsobilo, že se realizace projektu vlivem okolností, nezávislých na jednání odsouzeného, zkomplikovala a neumožnila spol. Lidové byty, s. r. o., v projektu pokračovat. Dále bylo také poukazováno na to, že odsouzený činil pouze takové kroky, které směřovaly k tomu, aby byli všichni klienti spol. Lidových bytů, s. r. o., finančně vypořádáni. Součástí skutkových zjištění je tedy také skutečnost, že obviněný činil takové obchodní kroky, které měly vést k dokončení projektu. Toto jednání odsouzeného však oba soudy z hlediska zavinění nehodnotily. Otázka o vědomosti odsouzeného o skutečnosti, že nedodrží své závazky, vyřešena nebyla. Rozsudek soudu prvního stupně nepřípustně rozšiřuje meze trestní odpovědnosti a v podstatě hodnocení otázky zavinění ani neobsahuje. Nelze z něho zjistit, zda podle názoru soudu se odsouzený dopustil předmětného trestného činu úmyslně či z nedbalosti vědomé. Okrajově se s touto otázkou zabývají oba soudy v souvislosti s tím, když dovozují, že odsouzený vyvedl majetek, při vědomí blížícího se termínu pro vrácení zálohy poškozeným. Ani odvolací soud v napadeném rozhodnutí právní hodnocení zavinění nedoplnil. I on zůstal pouze u konstatování, že odsouzený svým jednání poškození věřitelů zavinil. V tomto případě odsouzený při uzavírání smluv nemohl vědět, že nedostojí svým závazkům. Subjektivně proto nemohl odsouzený předpokládat, že se věci natolik zkomplikují, že se projekt nepodaří celý dokončit a ze zisku z prodeje, že nebudou pohledávky klientům zaplaceny.
Je nutno připustit, že došlo ke ztížení uspokojení věřitelů. Poškození však měli a mají možnost upokojit své nároky z pohledávky, kterou má spol. Lidové byty, s. r. o., vůči spol. Bytovky, a. s. Pokud by spol. Omikron Group, a. s., dodržela svůj závazek, a uzavřela by se spol. Lidové byty, s. r. o., smlouvy ve znění, jaké bylo dohodnuto ve smlouvách o smlouvách budoucích, problém by nevznikl. Poté, co však spol. Omikron Group, a. s., přes opakované výzvy ze strany spol. Lidové byty, s. r. o., kupní smlouvy neuzavřela, musel odsouzený znovu vyhledávat zájemce, což se mu podařilo. Skutečnost, že se poslední subjekt, který se podílel na realizaci projektu (spol. Kytka Devepopment), dostal do insolvenčního řízení, nemohl odsouzený ovlivnit. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by možno vrátit zálohy dříve. I přesto mohou poškození požadovat zaplacení záloh za spol. Lidové byty, s. r. o., která má pohledávku za spol. Bytovky, a. s., resp. ti co chtěli v projektu pokračovat, přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Pro rozhodnutí o vině je skutečně důležité, s jakým vědomím byl majetek prodán spol. Bytovky, a. s. Toto posouzení musí být hodnoceno objektivně, tj. jak mohl a měl odsouzený s ohledem na všechny skutkové okolnosti jednat v nastalé situaci. Při tomto hodnocení však se nelze vyhnout ani úvaze o tom, že skutečně jednal ve prospěch věřitelů a že jeho řešení bylo za daných okolností tím správným rozhodnutím. V opačném případě by nečinil všechny ostatní kroky, které činil a činí dodnes. Z tohoto hlediska (oproti názoru odvolacího soudu) je pak důležité prokázání úmyslu, že snaha odsouzeného směřovala k uspokojení poškozených. Jinými slovy, obviněný jednal sice tak, že prodal jediný větší majetek ve spol. Lidové byty, s. r. o., avšak činil tak s úmyslem dobrým, nikoli tak, že by majetek vyvedl způsobem, jak jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy zhodnotily oba soudy. Cílem odsouzeného jako každého podnikatele je dosažení zisku. Pokud by jednal s vědomím, které dovodily oba soudy, ničeho by tímto nezískal, naopak dopustil by se protiprávního jednání, což však v daném případě prokázáno nebylo. V řízení tak nebylo prokázáno, že by odsouzený svým jednáním naplnil subjektivní stránku trestného činu poškozování věřitele. Nespáchal proto trestný čin, pro který byl odsouzen, a to pro nedostatek subjektivní stránky.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 10 To 131/2013, zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby ho zrušil a sám rozhodl tak, že odsouzený se obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že jestliže obviněný svým dovoláním brojí proti usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto, je zřejmé, že jeho dovolání by se mělo opírat spíše o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento důvod dovolání nicméně obviněný v textu svého mimořádného opravného prostředku nezmiňuje.
Nelze přehlédnout, že dovolací argumentace obviněného je z valné části obsahově shodná s obhajobou obviněného v řízení před nalézacím soudem a zejména s námitkami, které obviněný uplatňoval již v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Kolíně. Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení na všechny námitky obviněného již reagoval, přičemž tak učinil způsobem nevyvolávajícím žádné pochybnosti o správnosti úvah odvolacího soudu. Odvolací soud se pečlivě věnoval zejména odůvodnění naplnění subjektivní stránky stíhaného trestného činu.
Dovolání je podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněné, pokud dovolatel sice uplatňuje námitky věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ale jde o námitky, s nimiž se již soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, zejména pokud se v dovolání jen opakují argumenty použité už v původním řízení a v řádném opravném prostředku, které dostatečně posoudil už soud v řádném opravném řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Státní zástupce vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že dovolání obviněného P. H. bude namístě odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť dovolací námitky obviněného jsou co do základu opakováním argumentů, které obviněný již použil v předchozím řízení a s nimiž se nalézací i odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádaly. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil také s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné rozhodnutí, než které je navrhováno shora.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný P. H. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněný jak v prvním případě, tak i ve druhém dílčím útoku, s vědomím, že svým závazkům nedostojí, uzavřel ad 1) i 2) dne 11. 8. 2008, tedy ještě v době před splatností vzniklých pohledávek, v Č. B. , okr. K. , kupní smlouvu, kterou prodal nemovitý majetek společnosti Lidové byty, s. r. o., a to pozemky st. ....... o výměře 100 m2 zastavěná plocha a nádvoří a budovy bez č. p. – prům. objekt – umístěné na pozemku st. ........, pozemek č. ...... o výměře 955 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek č. ..... o výměře 2694 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha a pozemek č. ....... o výměře 118 m2 – ostatní plocha, manipulační plocha, vše na LV č. ..... pro obec a k. ú. Č. B. , na nichž měla výstavba probíhat, společnosti Bytovky, a. s., IČ: 27920470, se sídlem Hradec Králové, Pražská Třída 686, v níž je předsedou představenstva, za kupní cenu 3.013.550,- Kč, čímž zmařil uspokojení svých věřitelů, kteří tak ani částečně nemohli dosáhnout uspokojení svých splatných pohledávek, neboť jediný majetek použitelný k uspokojení věřitelů ze společnosti odčerpal s vědomím, že vůči této společnosti nebudou moci věřitelé své pohledávky uplatnit, protože na ni dluhy vůči nim nepřevedl, a že mu jiný hodnotný majetek k jejich uspokojení nezbyl, čímž způsobil shora uvedeným poškozeným v bodě 1) celkovou škodu ve výši 972.744,- Kč a v bodě 2) celkovou škodu ve výši 1.696.471,- Kč. Je nepochybné, že oběma dílčími útoky ad 1), 2) se tímto způsobem dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, že zmaří uspokojení svých věřitelů tím, že zcizí část svého majetku a způsobí takovým činem značnou škodu, přičemž jednal v úmyslu trestný čin spáchat, ale k jeho dokonání nedošlo, a naplnil tak ad 1), 2) skutkovou podstatu pokusu trestného činu poškozování věřitele podle §8 odst. 1 tr. zák., §256 odst. 1, písm. a), odst. 3 tr. zák., neboť neměl majetek společnosti zcizovat, pokud nebyly uhrazeny veškeré pohledávky věřitelů společnosti, a namísto toho se choval tak, aby společnost majetek neměla a nemohla tak své pohledávky uhradit. Převod na firmu Bytovky, a. s., prodej p. K. , jak se sám charakterizoval, nemajetnému, nezaměstnanému, s následným převodem pozemků na firmu Kytka, s. r. o., jen toto potvrzuje. Pokus o vyvinění v podobě dohody s p. S. o převodu jiného nemovitého majetku na něj, ze dne 22. 2. 2011, jsou pouze pokusem o vzájemná vyrovnání, poukazy na to, že společnost Lidové byty, s. r. o., disponuje majetkem v hodnotě 7.000.000,- Kč, představovaného pohledávkou v této výši v podobě kupní ceny za prodej pozemku, je pokračováním prodeje předmětných pozemků, zůstatky na jediném bankovním účtu svědčí o tom, že potřebnou hotovost na uspokojení věřitelů k dispozici obviněný neměl (v podrobnostech srov. str. 16 – 17 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení poznamenal, že skutková zjištění, která ani obviněný nijak nezpochybňuje, spolehlivě prokazují, že obviněný při vědomí toho, že se blíží termín, v němž byla jím zastoupená společnost Lidové byty, s. r. o., povinna vrátit jednotlivým poškozeným složené zálohy, ze společnosti vyvedl nemovitý majetek, aniž by za to v reálném čase získala odpovídající protihodnotu – kupní cena měla být splacena až s více než dvouletým časovým odstupem do 31. 12. 2010. Přitom je zřejmé, že společnost v té době nedisponovala majetkem jiným, z něhož by se mohli poškození domáhat uspokojení svých pohledávek – podle výpisu z účtu v té době neměla žádné finanční prostředky (v této souvislosti není bez významu ani skutečnost, že i záloha ve výši 1.500.000,- Kč, kterou dne 25. 6. 2008 složil na účet jeden ze zájemců o převzetí projektu firma Omikron Group, a. s., byla v následujících několika dnech do 1. 7. 2008 v hotovosti vybrána), a naopak měla dluhy i vůči dalším subjektům (dne 4. 7. 2008 byl vydán exekuční příkaz na částku 107 709,- Kč ve prospěch České správy sociálního zabezpečení, dne 24. 11. 2008 byl vydán exekuční příkaz na částku 317 538,- Kč ve prospěch finančního úřadu). Prokázané jednání obviněného tedy vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. ve stadiu pokusu (ke zcizení majetku došlo ještě před datem splatnosti závazků vůči poškozeným). Obhajoba obviněného založená na snaze popřít, že by jeho úmysl směřoval k poškození jednotlivých zájemců o koupi bytů, též neměla naději na úspěch, a je třeba konstatovat, že jeho argumenty se poněkud míjejí s podstatou věci. Pochybnosti nevznikají o tom, že prvotním cílem obviněného byla snaha pokračovat v podnikatelské činnosti. Jestliže však při vědomí blížícího se termínu splatnosti závazků vůči klientům, kteří od smlouvy odstoupili, převedl jediný majetek, s nímž společnost Lidové byty, s. r. o., disponovala, na společnost jinou (kterou též zastupoval), aniž by na ni současně převedl tyto závazky, pak je zcela evidentní, že tak učinil právě proto, aby poškozeným znemožnil domáhat se uspokojení jejich pohledávek postižením tohoto majetku, a jednal tedy v úmyslu přímém [§4 písm. a) tr. zák.]. Ostatně, pokud by tomu tak nebylo, pak by obviněnému nic nebránilo v tom, aby v projektu výstavby bytových domů pokračoval pod hlavičkou společnosti Lidové byty, s. r. o. Námitka obviněného, že sledoval i zájmy klientů ostatních, kteří od smlouvy neodstoupili, ale naopak postupně uzavírali smlouvy o smlouvě budoucí s dalšími společnostmi, v nichž se termín dokončení výstavby bytů neustále odsouval, je pro posouzení věci irelevantní. Ostatně přístup obviněného k plnění podnikatelských závazků jen dokládá skutečnost, že ještě i v současné době není žádný z bytů dokončen (rozestavěný je pouze jeden z bytových domů), přičemž společnost Lidové byty, s. r. o., byla dne 19. 4. 2012 zrušena s likvidací a na společnost Kytka Development bylo s účinností od 1. 8. 2012 prohlášeno insolvenční řízení (srov. str. 5 – 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Trestného činu poškozování věřitele podle ustanovení §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku a způsobí takovým činem značnou škodu. Jednání pod písm. a) ustanovení §256 odst. 1 tr. zák. představuje zmenšení aktiv dlužníkova majetku, z něhož by se mohl věřitel uspokojit. Jde o snížení skutečné (nikoli jen účetní) hodnoty majetku, tedy o reálné zmenšení jeho rozsahu o ty majetkové hodnoty, jimiž by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele, a to i jejich případným převodem, prodejem apod. I když zákon zde předpokládá zničení, poškození, zatajení, zcizení atd. jen části svého majetku, logickým výkladem (argumentum a minori ad maius) lze dospět k závěru, že tím spíše bude dlužník trestně odpovědný, pokud se jednáním zde uvedeným zbaví veškerého svého majetku použitelného k uspokojení věřitele či věřitelů. Způsoby, jimiž se pachatel majetku zbavuje, nemusejí být samy o sobě trestnými činy; trestným činem podle §256 tr. zák. se stávají vzhledem k důsledkům, které mají pro uspokojení věřitele. Zcizení spočívá v tom, že pachatel převede svůj majetek nebo jeho část na jinou osobu, např. prodejem s následným utracením získaných peněz, darováním, postoupením pohledávky apod. Jde tedy o úkon (nebo několik na sebe navazujících úkonů), jímž dlužník v konečném důsledku za zcizenou majetkovou hodnotu neobdrží do majetku použitelného k uspokojení věřitele odpovídající protihodnotu vhodnou k uspokojení věřitele. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. Dlužník tedy jedná v úmyslu, jímž se chce vyhnout plnému uspokojení věřitele, případně činí určité skutečné či fiktivní dispozice se svým majetkem, ač si z okolností musí být vědom toho, že jeho jednání může mít tento následek, a pro případ, že jej způsobí, je s ním srozuměn. Na srozumění pachatele v tomto smyslu lze usuzovat z jeho konkrétních kroků, pokud jednal např. s vědomím existence četných dluhů, své neschopnosti hradit je a podaného návrhu na prohlášení konkursu na jeho majetek. V případě ustanovení §256 odst. 1 tr. zák. jde tedy o postižení úmyslného způsobení insolventnosti podnikatelského subjektu, ztráty jeho likvidity, tedy schopnosti transformováním jiných majetkových hodnot získat peníze či další majetkové hodnoty potřebné k úhradě závazků. V daném kontextu je tedy uspokojení pohledávky zmařeno tehdy, jestliže věřitelům nemůže poskytnout plnění přímo dlužník, který již nemá vliv ani na to, zda tak učiní někdo jiný. Značnou škodou ve smyslu §256 odst. 3 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Škodu zde bude představovat hodnota zmařené pohledávky věřitele, resp. té její neuspokojené části, kterou by bylo možné uspokojit, kdyby si pachatel nepočínal způsobem podle §256 odst. 1 tr. zák. Z hlediska zavinění postačí k trestní odpovědnosti za tento těžší následek jeho způsobení z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné.
Nejvyšší soud již shora uvedl, že způsoby, jimiž se pachatel majetku zbavuje, nemusejí být samy o sobě trestnými činy. Trestným činem podle §256 tr. zák. se stávají vzhledem k důsledkům, které mají pro uspokojení věřitele. Provedeným dokazováním bylo soudy nižších stupňů bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný P. H. úmyslně prodal nemovitý majetek společnosti Lidové byty, s. r. o., společnosti Bytovky, a. s., v níž figuroval jako předseda představenstva, čímž bezprostředně směřoval ke zmaření uspokojení svých věřitelů, kteří v důsledku tohoto jeho jednání nemohli dosáhnout uspokojení svých splatných pohledávek, neboť jediný majetek použitelný k uspokojení věřitelů, tj. nemovitý majetek vyjmenovaný ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu, ze společnosti Lidové byty, s. r. o., odčerpal, aniž by současně na společnost Bytovky, a. s., převedl i závazky vůči klientům, kteří odstoupili od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky. Odvolací soud v návaznosti na závěry učiněné nalézacím soudem potom blíže na straně 6 odůvodnění svého usnesení rozvedl, na základě jakých skutečností má za prokázané, že obviněný P. H. jednal v úmyslu vyhnout se plnému uspokojení věřitelů. Odvolací soud tedy správně dovodil, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle ustanovení §4 písm. a) tr. zák. Rovněž Nejvyšší soud má za to, že bylo prokázáno, že obviněný jednal s vědomím existence četných dluhů a své neschopnosti hradit je. Obviněný P. H. úmyslně způsobil insolventnost společnosti Lidové byty, s. r. o., která pozbyla hodnot potřebných k úhradě závazků vůči svým klientům, kteří odstoupili od smluv o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky, přičemž posléze společnost Lidové byty, s. r. o., byla dne 19. 4. 2012 zrušena s likvidací a na společnost Kytka Development bylo s účinností od 1. 8. 2012 prohlášeno insolvenční řízení.
Prezentované závěry jsou dále podporovány předloženým spisovým materiálem, z nějž se podávají tyto další skutečnosti. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že je sice nutno připustit, že došlo ke ztížení uspokojení věřitelů, poškození však měli a mají možnost upokojit své nároky z pohledávky, kterou má spol. Lidové byty, s. r. o., vůči spol. Bytovky, a. s. V rozporu s tímto tvrzením dovolatele je dohoda o narovnání ze dne 30. 4. 2009, uzavřená mezi Bytovky, a. s., a Lidové byty, s. r. o., která v čl. I. stanoví, že společnost Bytovky, a. s., odkoupila od společnosti Lidové byty, s. r. o., pozemek, parc. č. ........ a parc. č. ..... o celkové výměře 3.649 m2 v k. ú. Č. B. zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, pro obec Č. B. , a to na základě kupní smlouvy ze dne 11. 8. 2008, kde kupující měl uhradit prodávajícímu kupní cenu ve výši celkem 3.013.550,- Kč, nejpozději do 31. 12. 2010. Podle čl. III. Společnost Lidové byty, s. r. o., obdržela zálohy na výstavbu bytů v Č. B. , P. ul. , a to od p. K. – 334.800,- Kč, pí. L. – 389.400,- Kč, pí. K. – 351.540,-Kč, pí. P. – 77.500,- Kč, pí. B. – 264.000,- Kč, p. H. – 502.000,- Kč, p. A. – 446.400,- Kč a p. S. – 264.000,- Kč, kteří udělili souhlas s převodem jejich záloh na účet nového majitele pozemků a stavebníka. Tyto zálohy jsou v celkové výši 2.629.640,- Kč. Jelikož společnosti Lidové byty, s. r. o., vznikla tímto povinnost tuto částku společnosti Bytovky, a. s., uhradit a zároveň společnost Bytovky, a. s., má společnosti Lidové byty, s. r. o., povinnost uhradit kupní cenu za pozemky, dohodly se obě strany na této dohodě o narovnání. Podle čl. IV. společnost Bytovky, a. s., do dnešního dne již uhradila část kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 11. 8. 2008, jako zálohu ve výši 500.000,- Kč. Podle čl. V. se obě společnosti dohodly na narovnání tak, že vzniklý dluh podle odst. III. se započítává jako část kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 11. 8. 2008 a vzhledem k tomu, že společnost Bytovky, a. s., uhradila již zálohu podle odst. IV., vrátí společnost Lidové byty, s. r. o., rozdíl předmětné kupní ceny, a to ve výši 116.090,- Kč společnosti Bytovky, a. s., nejpozději do 31. 12. 2009. Podle čl. VI. jsou tímto veškeré závazky a pohledávky obou účastníků této dohody vyrovnány, zejména úhrada kupní ceny společností Bytovky, a. s., vůči společnosti Lidové byty, s. r. o., podle kupní smlouvy ze dne 11. 8. 2008, na pozemek, parc. č. ........ a parc. č. ..... o celkové výměře 3.649 m2 v k. ú. Č. B. a dluh společnosti Lidové byty, s. r. o., vůči společnosti BYTOVKY a. s., podle odst. III. (v podrobnostech srov. č. l. 797 spisu). Se související smlouvou ze dne 30. 4. 2009 o prodeji dokumentace a projektu pro stavební povolení stavby bytového domu „sekce A, B, C, D“ na pozemcích parc. č. ......, parc. č. ....., parc. č. ...... a parc č. ........ (č. l. 795 až 796 spisu) se vypořádal již nalézací soud (srov. str. 16 až 17 rozsudku nalézacího soudu) a s těmito závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, zvláště když posléze společnost Lidové byty, s. r. o., byla dne 19. 4. 2012 zrušena s likvidací a na společnost Kytka Development bylo s účinností od 1. 8. 2012 prohlášeno insolvenční řízení. Navíc v té době, kdy měla společnost Bytovky, a. s., kupovat dokumentaci a projekt pro stavební povolení stavby bytového domu „sekce A, B, C, D“ na pozemcích parc. č. ....., parc. č. ....., parc. č. ....... a parc č. .......... (č. l. 795 až 796 spisu), již nebyla vlastníkem předmětných pozemků, neboť ty byly kupní smlouvou ze dne 20. 1. 2009 převedeny na P. K. , který měl údajně zajišťovat další výstavbu uvedených domů (srov. č. l. 335 až 338 a 351 až 354 spisu).
V té souvislosti považuje Nejvyšší soud poukázat i na výpověď svědka V. S. , který mimo jiné uvedl, že v době, kdy začali lidé odstupovat, a bylo nebezpečí, že si někdo ten pozemek zajistí zástavním právem nebo znehodnotí pro další obchod, jsme uvažovali, že to převedeme na jiného majitele, společnost, abychom zajistili lidem, kteří zůstali v tom vztahu, že o to nepřijdou. V té fázi, kdy se dělal první převod na Bytovky, a. s., jsme se neshodli, protože v té době jsme měli kupce na celý projekt, společnost Omikron, a proto tehdy on řekl, že převod nemůžou udělat, že bude důvodem Omikronu pro odstoupení od smlouvy, Omikron skutečně od smlouvy odstoupil a později prodali pozemek panu K. , který to přeprodal společnosti Kytka Development, která teď tu výstavbu realizuje. Lidové byty a Bytovky měly stejné představitele, pro některé lidi to nemělo důvěru, proto přišel pan K. , který měl zlepšit prodej bytů. Pan K. je Development. Pan K. je přítel obviněného H. , svědek ho neznal, byl to partner bez zkušeností a bez peněz (č. l. 905 spisu). Tyto skutečnosti nakonec v zásadě potvrdil i svědek P. K. , který ve své svědecké výpovědi uvedl, že koupil předmětné pozemky, a pokud je dotazován, jakým způsobem se dozvěděl, že jsou tyto pozemky na prodej, uvádí, že to zjistil na internetu. Pokud jde o úhradu kupní ceny, tak se před podpisem kupní smlouvy dohodl s obviněným H. na tom, že mu kupní cenu zaplatí z provizí, které mu budou vyplaceny z účasti na projektu výstavby bytů. Podle ústní dohody měl pro společnost Bytovky, a. s., zajišťovat reklamní a grafickou činnost, ale smlouva na zajišťování této činnosti uzavřena nebyla. Dále uvedl, že nemá žádný majetek ani hotovost, která by mohla dávat záruku zaplacení kupní ceny za uvedené pozemky, v současné době je nezaměstnaný, poslední zaměstnání vykonával asi před půl rokem, žádné živnostenské oprávnění nikdy neměl, nemá ani žádný podnikatelský záměr v oboru reklamy. V hlavním líčení konaném dne 3. 8. 3010 uvedl, že kupní cena byla 3 mil. Kč, kolik bylo z této kupní ceny zaplaceno, by se musel podívat do podkladů. Firmě bytovky zaplatil cca 3 mil. Kč ze zisku společnosti Kytka, která mu ho převedla, kolik bylo splátek, neví. Kytka s. r. o., se zabývá výstavbou bytových domů v Č. B. , věnuje se prodeji, marketingu, zajišťují výstavbu, na trhu si najímají dodavatele (č. l. 340 a 879 až 880 spisu). Po výzvě, aby předložil daňové přiznání, soudu sdělil, že žádné podklady nemá a daňovým přiznáním nedisponuje (č. l. 880, 892 a 900 spisu).
Dovolatel rovněž namítal, že pokud by spol. Omikron Group, a. s., dodržela svůj závazek, a uzavřela by se spol. Lidové byty, s. r. o., smlouvy ve znění, jaké bylo dohodnuto ve smlouvách o smlouvách budoucích, problém by nevznikl. Poté, co však spol. Omikron Group, a. s., přes opakované výzvy ze strany spol. Lidové byty, s. r. o., kupní smlouvu neuzavřela, musel obviněný znovu vyhledávat zájemce, což se mu podařilo. Tato obhajoba obviněného P. H. však postrádá opodstatnění vzhledem k výpovědi svědkyně G. J. , předsedkyně představenstva spol. Omikron Group, a. s., která u hlavního líčení vypovídala shodně jako v přípravném řízení (srov. č. l. 908 spisu), když konkrétně uvedla, že řádná kupní smlouva o prodeji nemovitosti a kupní smlouva o prodeji projektu nebyla uzavřena z důvodu, že pan H. jim neprokázal nijak zrušení smluv o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky se svými klienty a neprokázal jim vrácení záloh k těmto uvedeným smlouvám o převodu vlastnictví bytové jednotky, ač je ubezpečil, že smlouvy vypoví a zálohy klientům vrátí, a to do té doby, než bude vydáno stavební povolení. Další podstatnou skutečností byl termín výstavby, kde se pan H. za společnost Lidové byty, s. r. o., zavazoval dokončit výstavbu domu v termínu od 31. 5. 2008 do 31. 8. 2008. Podle vydaného pravomocného stavebního rozhodnutí ze dne 31. 7. 2008 nebylo možné předmět ani termín výstavby splnit. To byl další důvod, proč chtěli, aby si pan H. tyto smlouvy a závazky z nich plynoucí vypořádal sám. A další důvod byl ten, že společnost Lidové byty, s. r. o., převedla pozemky a nemovitosti, které měli na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy od společnosti Lidové byty, s. r. o., koupit, společnosti Bytovky, a. s., bez předchozího upozornění a jejich souhlasu (srov. č. l. 297 až 298 spisu). V hlavním líčení konaném dne 7. 12. 2010 uvedla, že nečekali vývoj situace, která se stala, přičemž druhá věc byla, že nečekali, že pozemek převedou. Smlouvy, co měl obviněný H. , neviděli. Pozemky a ten projekt chtěli zaplatit z vlastních zdrojů a na výstavbu bytových domů, měli předjednaný úvěr. Zálohu 1.000.000,- Kč zaplatili přímo obviněnému H. na účet a zbytek kupní ceny měl být zaplacen po podání návrhu na vklad u KÚ společnosti Lidové byty, a ne klientům (č. l. 908 spisu). Tato výpověď je, pokud jde o podstatné skutečnosti, zcela v souladu se shora uvedenou výpovědí svědka V. S.
Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry obou nižších soudů a dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 10 To 131/2013, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 T 200/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který zamítl odvolání obviněného P. H. jako nedůvodné, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného P. H. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2013
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph. D.